Přestože hasiči nebyli cvičeni ani připravováni na tak obrovskou akci, jakou se likvidace slepic nakažených virem ptačí chřipky stala, byli vysláni spolu s ostatními z mnoha míst Plzeňského kraje na pro ně nezapomenutelnou akci. Jejich úkolem bylo téměř třičtvrtě milionu nosnic vyndat z klecí a vynosit nebo vyvozit ven z hal do připravených kontejnerů. Po celou dobu likvidace, která začala 3. ledna, tak denně ze stanice přijíždělo do Brodu nad Tichou osm členů tachovského sboru. Dalších osm zůstávalo držet službu na stanici a namísto osobního volna přicházeli držet zálohu další čtyři hasiči. Chod stanice musel zůstat za všech okolností zachován pro případ nutnosti výjezdu.

Osmičlennou partu, která vyrazila do slepičárny čekala náročná práce v ochranných oblecích, v masce s brýlemi na očích. Rukavice a obuv byly navíc přes oblek v místě doteku s oblekem ještě přelepeny izolačními páskami, aby se nenakazili virem ptačí chřipky. „Obavy o zdraví jsme neměli,“ shodují se společně s ostatními, kdy na akci se postupně za téměř čtrnáct dní likvidace vystřídali víceméně všichni z tachovské stanice. „Byl to děsivý pohled, když jsme viděli dlouhé haly, v každé tři patra kotců plných slepic a všechno muselo ven. Jak dlouho tohle bude trvat, tohle jen tak neskončí, to vypadá na nekonečný příběh,“ vypráví, co se jim honilo hlavou. Naštěstí pro hasiče byli na pomoc s likvidací najati také agenturní pracovníci. „Je třeba jim vyslovit obrovské díky, s nimi to šlo opravdu rychleji, snažili se, zejména o víkendu se díky nim s vynášením opravdu pohnulo,“ vyjadřují poděkování.

Jízdárna Světce. Foto: Archiv Deníku
Letos se konečně otevře jízdárna i areál Mže

Do jednorázových obleků, kterých měli dostatek díky předzásobení z doby covidové, se oblékal každý jedinec za den čtyřikrát. Půl hodiny trvalo oblékání, jeden a půl hodiny pak práce uvnitř hal, a následovala půlhodinka vysvlékání, při níž docházelo dle přesně stanových pravidel z dezinfekci bot, rukavic, poté brýlí, masky, a nakonec se sundal oblek. Ten byl obratem odklizen pracovníkem speciální skupiny, která se zaobírala dekontaminací a následným odvozem do spalovny. Na odpočinek byla vyhrazena hodina, kdy se mohl každý najíst, napít, natáhnout se, odpočinout si. Práce v obleku byla náročná, při vší hrůze hasičům napomohlo alespoň chladné počasí. „Být to v létě, určitě by přišlo mnoho kolapsů. Ten zápach si raději ani nepředstavujeme,“ říká jeden ze zasahujících Jaroslav Klíma.

Každý z přítomných, ať už se jednalo o hasiče profesionály, dobrovolné či agenturní pracovníky, vynesl denně vlastníma rukama kolem tuny slepic. „Některé byly již mrtvé, jiné živé, ale odevzdané, našly se i bojovnice, kterým se do připravených vozíků nechtělo a bránily se,“ vypráví velitel stanice Pavel Hrůša.

Snažit se o lepší život ve městě je prioritou starosty města Petra Vrány.
Mojí prioritou je Tachov, nemám žádné vyšší politické cíle, říká starosta

Ač situaci zvládli na jedničku, na zásah asi dlouho nezapomene nikdo z těch, kteří na místě zasahovali. Některým se prý v noci o slepicích i zdálo, někteří několik dní nechtěli pozřít vajíčka, všichni se shodují, že příšerný zápach měli v nose ještě pár dní po ukončení likvidace. Ještě v tuto dobu i přes několikanásobnou desinfekci hadic, rukavic a dalšího materiálu prý na stanici stále slepičí zápach alespoň podvědomě cítí.

„Jsme cvičeni na zásahy u požárů, havárií, likvidaci několika uhynulých ptáků a zvířat, na chemickou látku a s ní spojenou dekontaminaci, na očistu, ale co dělat s halou plnou slepic pro nás byla novinka. Učili jsme se operativně, za pochodu, na místě. Naštěstí poměrně dobře fungoval řídící štáb. Každopádně bychom se přimlouvali za zrušení těchto velkochovů. Rozhodně nechceme nic z uplynulých čtrnáct dní zažít znovu,“ jsou opět jednotní v názoru.

V současné době na místo ještě několik hasičů denně dojíždí do drůběžárny s tím, že jsou nápomocni při vynášení trusu a dezinfekci.