Pak supíme na další vrchol s vysokou bránou, odkud je nádherný rozhled na celé velké město i okolí. TDS pak odpočívá v internátě a s manželkou jedeme s našimi hosteskami pro objednaná grilovaná kuřata. Cesta to byla dobrodružná, protože jejich džip připomíná válečnou kořist kříženou s plechovkou od sardinek. Kuřata jsme přivezli ještě horká, všem moc chutnalo.

Potkáváme sousedy Večer jdeme na druhý festivalový koncert, tentokrát jako diváci. Děláme klaku našim kamarádům z vysokoškolského sboru z Banské Bystrice - zpívali výtečně. Poznali jsme také další výborné dospělácké sbory z Argentiny. Spát jdeme po pozdní večeři – hromady hovězího masa a tortellini. Vneděli dopoledne nás čeká další výlet. Šplháme na zvláštní skalní útvar s přepychovou vyhlídkou. Odtud jdeme do místních kasáren zvláštních tím, že v nich nepotkáváme téměř žádné vojáky.

Hraje zde ryčná vojenská dechovka, všichni při ní křepčí a tančí argentinské tance. Pan Moroder pak vede nácvik společných písní, které se budou zpívat na závěr festivalu. Na oběd máme hustou fazolovou polévku s masem. Pár mlsným Tachovačkám to moc nejelo, pak nám ještě dali pití a sušenky a jdeme do internátu. Večer jdou všechny sbory na kouzelný kopec nad Tandilem.

Putujeme skalnatými terasami, na každé se spolu s diváky zastavíme a jeden ze sborů vždy zazpívá 1-2 písně, pak stoupáme na další terasu. Je to působivé pro zpěváky i diváky. Na vrcholu skály jsou veliké skulptury (obrovský orel, kůň, postavy) a pod skálou zazpívají všechny sbory společné písně. Festival byl nesoutěžní, takže bez trémy a nervů. Každý sbor dostal krásnou plaketu, medaili a diplom. Loučení s Tandilem Po tomto zpěvném putování se vracíme do naší ubytovny, dostáváme plněné pirohy (už jichmámeplné zuby), zpíváme při kytaře a družíme se s Banskou Bystricí, dobrá nálada, spát jdeme tentokrát “ brzy “ - mladší ve 23 hod, starší o půlnoci.

V pondělí ráno balíme, uklízíme, presujeme kufry, tváříme se cestovně, máváme Banské Bystrici a v deset hodin jedeme do Buenos Aires na letiště. Z Tandilu to máme třista třicet kilometrů. Cestou v duchu hodnotíme ty tisíce kilometrů, které jsme urazili cestou z Tachova do Brazilie a Argentiny.

Na utřídění zážitků nám určitě nebude stačit ani třináctihodinový let přes Paříž do Prahy. Ale už nyní si říkáme: Bylo tady moc pěkně. Myslíme na naše další cesty, tentokrát na jaře do Francie a pak do Belgie.

ATÉ A VISTA RIO DE JANEIRO! ADIOS BUENOSAIRES !