Sám si na podobné pocity totiž velice dobře pamatuji. Poslední týden letních radovánek mi vždy utekl jako voda. A noc před začátkem školního roku? Pro mne to byla jedna velká noční můra. Marné bylo utěšování rodičů, že prázdniny přijdou zase. Já je totiž chtěl mít pořád. A jak se na to dívám s odstupem času? Přátelé, pořád stejně. Ne, že bych školu neměl rád, to určitě ne. Ale nikdy jsem neměl pocit, že školní vzdělávání je pro mne to nejdůležitější v životě. To se pochopitelně promítlo v tom, že na závěr školního roku, kdy jsem se měl vlastně už těšit na prázdniny, jsem měl v učení co dohánět. A takových nás je určitě spousta…