Ve městě Shaoxing se děti účastnily světové Sborové olympiády, kde si na své konto sbor připsal další cenný úspěch. Závěr pobytu patřil návštěvě nejbohatšího čínského města Šanghaje a světové výstavy EXPO.

„Je pátek, 30 července a právě jsme v Šanghaji,“ napsal sbormistr Josef Brabenec. „Jedním z vrcholů našeho pobytu v Číně je návštěva světové výstavy EXPO 2010. Ráno nás odvezl autobus k bráně číslo 17, kde nás čekala hosteska českého pavilonu. VIP návštěvu nám vyjednal krajský radní Jiří Struček. Od rána se na výstaviště hrnou tisíce lidí, převážně Číňanů. Při vstupu je opět důkladná kontrola. Kvůli mé bakelitové píšťalce volali podnáčelníka, pak náčelníka, kterého upokojilo teprve ujištění, že jde o hudební nástroj,“ pokračoval sbormistr.

„V českém pavilonu se nás hned ujali příjemní lidé, vystoupení v něm trvalo asi dvacet minut. Původně jsme měli zpívat na otevřené scéně, ale venku bylo 37 stupňů ve stínu. Příjemný ohlas návštěvníků, desítky fotografů. Pak nás provedli pavilonem. Je tady hodně zajímavých exponátů. Nejvíce nás zaujala obrovská zlatá kapka a pak vše, co se pohybovalo. Kaleidoskop, vývoj módy a další. Dojmů bylo tolik, že Dáša ze všeho omdlela. Ale za chvíli už s námi zase zpívala. Naši čeští přátelé nám vyjednali návštěvu dalších tří pavilonů, takže jsme nemuseli čekat dlouhé fronty. Super přijetí v kanadském pavilonu, zpívali jsme před celým vedením. Švédsko. Interaktivní nápady a minikoncert sboru. Mexiko. Videa, foto se sombrerem, obrovský zvon. Pak už jsme si vyjednávali přednostní návštěvy sami. Vždy nám pomohly naše sborácké čepice a trika. Chile. Jediný pavilon, ve kterém byl klavír. Improvizovaný koncert TDS měl obrovský úspěch, postupně se sbíhala celá generalita pavilonu. Velmi nápaditá expozice. Slovensko jsme prolétli celkem rychle. Staré umění a velkoplošná projekce. Thailand to u našich dětí vyhrál spolu s českým pavilonem na celé čáře. Hlavně zabodovala 4D projekce,“ dodal Brabenec. „Bylo už 17 hodin, tak chceme vidět ještě alespoň jeden pavilon. Obměkčili jsme službu u VIP vchodu pavilonu Indonézie. Viděli jsme tedy osm pavilonů v jednom dni, což tady považují za rekord. Ještě se rozloučit s vedením našeho pavilonu, poděkovat a najít parkoviště. Trochu bloudíme, ale v půl sedmé večer jsme v autobusu. Poté následuje čínská večeře a jdeme spát. V nohách máme tisíc mil a v hlavě tisíc dojmů,“ pokračoval Brabenec.

„V sobotu 31 července jsme ještě v Šanghaji. Po snídani nakládáme zavazadla a jedeme k budově finančního centra, kterému se pro jeho tvar přezdívá Otvírák. Výtahy nás vyvezly na vyhlídku ve výšce 474 metrů. Je odtud kolosální pohled na celé město. Další zastávka je ve staré čtvrti, krásná budova staré čajovny, spousta obchodů a ještě více lidí,“ napsal dále sbormistr.

„Všem se moc líbilo rekonstruované nábřeží Buns se spoustou lodí a lidí. Tam jsme také chvíli zpívali. Poté následovala procházka obchodní třídou Nanking, která je dlouhá několik kilometrů. Pak nás autobus odvezl na stanici rychlovlaku Maglev. Dosáhne prý rychlost 431 kilometrů za hodinu, ale s námi jel opatrně, jen 301 kilometrů za hodinu,“ popsal zážitek Brabenec.

„Vyzvedli jsme si kufry, rychlé opláchnutí na toaletě, nová suchá trika a už jen absolvovat obvyklé množství kontrol na letišti. V dlouhé frontě děti pořád zpívaly za potlesku desítek turistů. Naše obří letadlo odlétá hodinu před půlnocí místního času. Ráno jsme v Istambulu, lelkujeme asi tři hodiny na letišti, pak poslední kontroly a už letíme do Prahy. Zase jeden ztracený kufr a velké přivítání v Ruzyni. Naši výboři TDS přijeli s velkým transparentem a výbornými dortíky,“ pokračoval sbormistr.

Měli jsme se dobře, ale už abychom byli v Tachově. Spát budeme asi zbytek prázdnin. Ale né !! Musíme o tom všem vyprávět !