Dvacet let existuje volné sdružení lidí se zájmem o kulturu, politiku a obecné záležitosti. Rodící se nápad založit Fair Play klub Tachov uzrál roku 1993 a zakládajícími členy se stali Michael Dekoj, Pavel Řepa a Rudolf Tomšů. Právě s posledně jmenovaným hovořil Deník o klubové historii i věcech budoucích.

Rudolfa Tomšů jsme zastihli doma ve své pracovně při dopoledním čtení zahraničního internetového zpravodajství. Jednou z jeho šestnácti profesí, kterými prošel v aktivním pracovním životě, byla také profese redaktora Plzeňského rozhlasu nebo Tachovské Jiskry. Jak sám říká, prošel od frézaře přes umělecká řemesla k podnikání. V posledních letech před odchodem na zasloužený odpočinek vybudoval stabilní a prosperující firmu. O odpočinku se vlastně ani hovořit nedá. I dnes je obklopen prací, překládá, fotí či připravuje besedy.

Jak vznikl Fair Play klub a kolik má dnes členů?

Všichni tři jsme si uvědomili, že oficiální politika po letech komunismu nemůže vypadat jinak, než dnes vidíme, totiž jako boj muže proti muži. Což je naprostá hloupost, všichni to vědí, ale nikdo není schopen to změnit. A tak už tehdy jsme si řekli, že není jiná cesta, než diskuze. Například po převratu jsme tady pořádali takzvané dialogy na různá témata. Lidé se učili volně a svobodně mluvit, ptát se a podobně. Byly to veliké zážitky a chtěli jsme v tomto pokračovat. Sdružujeme tedy lidi se zájmem. Jde o zájem si povídat, diskutovat či zvát zajímavé hosty. Je nás nějakých pětadvacet, třicet členů.

Které hosty jste například pozvali a besedovali zde v Tachově?

Měli jsme tu mnoho zajímavých hostů. Příkladně Petra Pitharta nebo Milana Knížáka. Navíc držíme tradici, kdy každý rok zveme nějakého hosta od vedle z Německa. Myslíme si, že to prospěje dobrým vztahům.

Každoročně pořádáte kolem deseti akcí. Která se vám za těch dvacet let nejvíce vryla do mysli?

Byla to beseda s hrabětem Kolowratem Krakowským, naším podporovatelem. Byl to mimořádný člověk s nesmírnými zkušenostmi a rozhledem. Zastával myšlenku, že by se lidé měli scházet, diskutovat spolu a i přes rozdílné názory se k sobě musí slušně chovat a spolupracovat na společné věci. To je dnes ještě pořád neznámá disciplína. Dalším mimořádným zážitkem byly návštěvy šéfů sousedních německých okresů.

Ze zahraničí to byla návštěva Petera Kurzecka, který se narodil v Tachově. Jde o nejváženějšího a jednoho z nejlepších německých spisovatelů. Účastníky vystoupení a čtení fascinoval diskuzí tak, že nechtěli jít domů. Byli to lidé, kteří něčím zaujali a byli schopní vystoupit zdarma, a to podotýkám byli všichni.

Pohled do blízké budoucnosti. Co se chystá a kde se setkáváte?

Půjde o vzpomínkový večer na Miroslava Horníčka, který byl několikrát naším hostem v klubu. Ten se koná v Mariánských Lázních, v Tachově a v Plzni. Další akce bude v muzeu Českého lesa. Přeložil jsem další část knihy „Tachau", kterou napsali tachovští vyhnanci. Přeložená část se jmenuje Stavební vývoj Tachova do druhé světové války, který prezentuji formou dvd.

O historii města je dnes veliký zájem.

Další akcí, kterou připravujeme, bude 4.března návštěva pana Petra Bechera, z mnichovské organizace k ochraně kulturního dědictví. Půjde o čtení z jeho nové knihy fejetonů a esejí Lev z Vyšehradu.

Místem našich setkávání a besed, která jsou vždy otevřena pro každého zájemce z veřejnosti, bývá sál v Městském kulturním středisku v Tachově, který nám velkoryse zapůjčují, a za což kulturnímu středisku patří náš veliký dík.

Hlásí se vám noví členové do klubu?

Nové členy bychom rádi přijali, ale není zájem. Mám obavy, že není zájem cokoli dělat. Podílet se nějakým konkrétním způsobem na organizování, pořádání či vymýšlení akcí. Je to veliká škoda. Přijde mi, že mladí lidé nějak nechápou, proč by měli někoho poslouchat.