I předjarní slunce má svoji sílu. Vyhání nemilosrdně sníh z listnatých lesů. Právě sem – přes neolistěné koruny – propadnou paprsky nejlépe a nejúčinněji. Krásná doba, kdy se ve smrčí pod strání brodíte mokrým sněhem a za pár minut mezi buky a kleny klekáte k focení prvních květů.

Hamerský potok hučí nepřeslechnutelně olšinou v údolí pod Broumovem sycen vodami z „nekonečného“ tání a březnových dešťů. Z mostku u sádek je to divoké hnědobílé vlnění dobře vidět. O kousek dál stojí pěkná informační tabule správy CHKO Český les, jež vás seznámí se základními přírodními hodnotami PR Broumovská bučina. Tam teď od tabule směřují mé kroky, podívat se, jak jaro vystrkuje růžky.

Z počátku to vypadá, že si z nás někdo vystřelil. Od spodní cesty stoupáte obklopeni smrky, ale víte své. Ač v této rezervaci dnes přírodě blízký les pokrývá slabou třetinu její rozlohy, a to v jižní horní polovině, roztroušení jedinci starších buků a správně směrovaný management dávají šanci k nápravě. Akorát to chce trpělivost, některé věci se nedají napravit za pár let, ale trvá to několik lidských generací.

Co se v rezervaci skrývá pod pojmem les přírodě blízký? Jsou to květnatá bučina a suťový les. Oba biotopy se pod skalou prolínají a díky tomu se právě zde dochovalo nejbohatší bylinné patro z celé rezervace. Těžiště květnatých bučin ukazují již brzy zjara žlutě kvetoucí kyčelnice devítilisté. Dentario enneaphhylli – Fagetum se odborně nazývá tato asociace. První část názvu je latinským jménem kyčelnice devítilisté, druhá za pomlčkou znamená buk.

Fragment suťového porostu v Broumovské bučině je popsán jako asociace Lunario – Aceretum. Je vázána na suťové a tudíž živinami bohatší půdy. I v tomto případě vám to jednoduše rozšifruji. V květnu tu mezi kapradinami vykvetou aromatické a zákonem chráněné měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva), nadvládu buků ve stromovém patře rozbíjí další stromy, především však javory kleny (Acer pseudoplatanus). Jde o „měsíčnicovou javořinu“.

Po krátkém exkurzu do světa fytocenologie (nauka o rostlinných společenstvech a jejich prostředí) je čas se vrátit do bučiny. Diagnostický druh – kyčelnici devítilistou – jsem již zmínil, ale není zde zdaleka jediná. Nápadná svým množstvím a nenápadná zelenavými malými kvítky je bažanka vytrvalá, druh typický pro zmíněné oba biotopy. Dál je tu pár kvítků jaterníku trojlaločného a všudypřítomná sasanka hajní. Bíle i fialově vykvétající dymnivky duté rozehrávají právě své dvoubarevné představení, široké listy česneku medvědího zatím jen vymezily své „zájmové území“. Konkurence je v rostlinných společenstvech běžná záležitost, soutěží se o prostor, světlo, vodu či živiny. Platí to v určité míře i pro violky, pižmovky, mařinky, pitulníky a další nádherné byliny, jež jsem nezmínil, ale najdete je každoročně v jarním menu PR Broumovská bučina.

Loni na podzim byla rezervace oplocena. Nejde o žádnou svévoli či aroganci státní ochrany přírody, ale nezbytný management k uchránění přirozeného zmlazení stromů před tlakem zvěře. Tento způsob ochrany se ve zvláště chráněných územích používá již léta, u nás například i u nejznámějších českých lesních rezervací jako jsou NPR Boubínský prales na Šumavě či NPR Žofínský prales v Novohradských horách. A v Českém lese mimo jiné v případě nedalekých PR Tišina a PR Bučina u Žďáru.

MIROSLAV TRÉGLER