V Cebivi se spolu se starostkou Zdeňkou Řezníčkovou podívali do budovy bývalé školy a prošli si postupně celou obec. „Moc se jim tu líbí, oceňují změny k lepšímu. Někteří sem jezdí pravidelně, protože tu mají příbuzné. Jiní jsou tu jen občas. Většina z nich tu přespí, ti, kteří tu už známé nemají, odjedou na noc domů,“ uvedla starostka Zdeňka Řezníčková.

Rodáci nejvíce vzpomínali na různé taškařice. „Když jsme byli malí, tak jsme stříleli vrabce a holky nám z nich vařili polévku. Copak oškubat je, to šlo dobře, ale nejhorší bylo je pořádně vykuchat,“ vzpomínal s přáteli Miroslav Bouška, který přijel ze Chřibské v severních Čechách.

Pováleční rodáci si připomínali svou přezdívku. „Říkali nám poválečné děti – děti radosti,“ řekl Miroslav Vladař ze Sviňomaz. „Žil jsem dlouho v Bezemíně, do Sviňomaz jsem se přiženil,“ dodal Vladař.

Někteří rodáci svou obec nikdy neopustili, jako třeba Josef Kobylák. „Kam bych chodil, jsem na svou obec hrdý a mám to tu rád. Narodil jsem se přímo v chalupě v čísle devětasedmdesát v roce 1949,“ zůstal obci věrný Kobylák.

Z Černošína přijeli také manželé Helena a Bohuslav Novotných. „Žili jsme tu přesně do roku 1965. Pak v Černošíně postavili paneláky a my se přestěhovali tam. Ale často sem jezdíme, máme tu příbuzné,“ usmívali se Novotní.

Rodáci si užili také kulturního programu na tamním hřišti. „Předvedly se jim mažoretky, pak hrály různé kapely. Děti mohly jít na kolotoče,“ řekla Řezníčková.