Většina kleneb byla zřícena, západní stěna byla zcela oddělena od lodi kostela, z kamenných zdí rostly náletové dřeviny. To vše je minulostí, podle Miroslava Cingroše z uvedeného občanského sdružení je stavba stabilizována.

„Můžeme už říct, že kostel je z nejhoršího venku," konstatoval Cingroš s tím, že pomocí různých dotací a příspěvků byl do záchrany této památky investován za poslední tři roky téměř jeden milion korun.

Řemeslníci i dobrovolní pomocníci objekt postupně očistili od náletových dřevin a postarali se o nejpoškozenější místa. „Vyzdily se klenby v přední části kostela. Ty se pak stáhly ocelí. Nechali jsme také opravit obvodovou zeď a stabilizovali jsme věž," popsal Cingroš.

Letos na podzim byl dokončen jihovýchodní roh objektu. „Jeho zdivo bylo natolik poškozené, že pilíř stál samostatně oddělen od zbytku kostela. Bylo třeba část zdiva kompletně dozdít, vybudovat nové okenní klenby a roh je tak opět součástí stavby," vysvětlil člen sdružení Zvon.

Kromě záchranných stavebních prací pokračuje badatelský průzkum v archivech. Podařilo se například objevit listinu ze druhé poloviny osmnáctého století, ve které papež Pius VI. udělil možnost sloužit v kostele bohoslužby kněžím všech tehdy registrovaných řá­dů.

V dalších letech by měly být dokončeny opravy hlavních zdí kostela, které budou zčásti také omítnuty a zakonzervovány proti vlhkosti. Kromě věže nebude zbytek objektu zastřešen, vnitřní prostory budou odvodněny a pravděpodobně zatravněny. Pak bude kostel zpřístupněn.

Příští rok bude občanské sdružení žádat o dotaci na kompletní opravu sousední kaple Panny Marie Pomocné, ve které kdysi vyvěral údajně léčivý pramen. V tomto projektu je partnerem sdružení město Přimda, do jehož obvodu zřícenina kostela náleží. „Pro nás je snaha sdružení přínosem, je dobré, že se o kostel začali starat," vyjádřil se starosta Přimdy Miloslav Kunt. „Finančně se na opravách přímo nepodílíme, ale v říjnu jsme uzavřeli rámcovou smlouvu o partnerství v žádostech o dotace na opravu kaple," doplnil.

Kdo byla sv. Apolónie

Svátek sv. Apollonie (někdy uváděna také jako sv. Apolena nebo Apolónie) slavíme 9. února. Svatá Apolena má v církvi postavení panny a mučednice. Období úmrtí se datuje přibližně na rok 250 našeho letopočtu. Je patronkou zubních lékařů a jejími charakteristickými znaky jsou dláto, kleště, oheň a zub.Svatá Apolonie.

Stručný životopis: Bývá uváděno, že byla dcerou senátora Alexandrie. Žila jako panna zasvěcená Kristu a v době pronásledování za císaře Décia ji zajali, nutili, aby se zřekla Krista a poklonila se božstvům, které patřily ke státnímu náboženství. Domluvu začali formou hrubého násilí – vyrazili jí všechny zuby a rozbili čelisti. Přivedli ji k hranici ať se rozhodne: buď pro Krista a shoří v plamenech, nebo se postaví proti němu a nechají ji na pokoji. Snad naznačila, že se rozmýšlí, ve skutečnosti se připravovala k odpovědi, která se nedá dvojsmyslně vyložit. S rozbitými ústy nemohla zřetelněji říci, že se rozhodla pro Krista, než sama si stoupnout na hranici. Přijala rozhodnutí katanů, které nešlo zvrátit a v němž měla dosvědčit věrnost Kristu, jako přímou cestu k němu. Její skok do plamenů byl heroickým vyústěním jejích ctností.

Modlitba ke sv. Apolónii: Bože, pomáhej nám, ať následujeme zářný příklad statečnosti a dalších ctností svaté panny Apolónie, jejíž památku si připomínáme a uděl nám pro její zásluhy milost, abychom Tě dokázali více milovat. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen. Zdroj: catholica.cz

Kostelu dal vzniknout údajně léčivý pramen

O kostele a poutním místě sv. Apoleny se příliš záznamů nedochovalo. Nejstarší zmínky o kostelu poskytuje Tereziánský katastr, v němž se píše o kapli sv. Apoleny se dvěma kaplany benediktinské­ho řádu.

Kostel je pozůstatkem bývalé osady Apolena (Svatá Apolena), ze které bylo v roce 1945 její převážně německé obyvatelstvo vysídleno. Samotná osada zanikla do roku 1960. Kromě zbytků kostela se po ní nedochovaly téměř žádné, či pouze nepatrné stopy.

Raně barokní kostel byl postaven okolo roku 1670 na místě poutní kaple stojící poblíž léčivého pramene. Ten byl sice označován za léčivý či zázračný, ale současní badatelé v historii o věrohodnosti tohoto označení pochybují.

Kostel byl ponechán svému osudu již na počátku 20. století, lidé o něj přestali mít zájem ještě dlouho před vysídlením obce. Již za druhé světové války byl v havarijním stavu. Ovšem podle jiných svědectví byl kostel v pořádku ještě na konci padesátých let minulého století a k devastaci došlo v dalších desetiletích.

Kostel má z vnějšku obdélný půdorys, vnitřní prostor zaujímá pak půdorys kříže s centrálním prostorem s kupolovou klenbou. Na střední prostor navazoval po východní straně užší pravoúhlý presbytář s vydělenými nárožními čtvercovými prostorami. Severní měla funkci sakristie, jižní pak komory. V patrech pak byly oratoře, šneková schodiště k nim vedoucí byla vestavěna do přilehlých pilířů.Papežská listina z 19. června 1778 signovaná papežem Piem VI., která dovolovala sloužit v kostele sv. Apoleny mše za zemřelé kterémukoli knězi jakéhokoli řádu.

Na západní straně navazoval na ústřední prostor podobně o něco užší prostor před kůrem s postranními čtvercovými kaplovými prostorami s emporami v patře, otevírajícími se do lodi půlkruhově ukončenou arkádou.

V západním konci kostela byla vstupní předsíň, nad ní v patře trojdílná kruchta, podkruchtí odděleno od lodi plnou zdí s portálem.

Kdysi valbová střecha krytá šindelem dnes již neexistuje. Zdivo je z místního lomového kamene, případně žuly, ojediněle bylo použito cihel. Presbytář, loď, sakristie a oratoře byly pravděpodobně sklenuty valenou klenbou s lunetami, podkruchtí, kaple a empory klenbou křížovou. O vnitřním zařízení není nic známo.

Kostel postihl 18. dubna 1898 velký požár, následně bylo třeba vyměnit střechu a krov a také požárem roztavené zvony. V roce 1927 byl podán návrh na rekonstrukci kostela.

Přibližně 10 metrů od kostela západním směrem se nacházejí zbytky kaple Panny Marie Pomocné. Zděná stavba, ze které se dodnes dochovaly jen zbytky obvodové zdi, měla valbovou střechu krytou šindelem. Interiér tvořil obdélný prostor a malá předsíňka otevírající se do kaple obloukovou arkádou. V rozích hlavního prostoru byly trojboké pilířky s nikami s kamennými nádobami na dně, kam vyvěral údajně léčivý pramen. Některé historické prameny také zmiňují v sousedství kaple poustevnu – poustevník měl na starosti obsluhu a údržbu studny (pramene). Zdroj: atlasceska.cz