S jakým záměrem tedy jedete nyní?

Už tenkrát jsem přemýšlel o tom, zda by tam nešel dělat výzkum. Ale podmínky v těchto zemích bývají do určité míry nevyzpytatelné, takže to, jestli člověk bude nebo nebude dělat výzkum, se často ukáže až na místě. Takže v prvních dvou případech jsem jel, dalo by se říci, prozkoumat terén. Teď jedu do Súdánu učit tamní studenty vysokých škol angličtinu v rámci dobrovolnického projektu. Tak jako všude jinde i súdánští studenti si uvědomují, že angličtina je dnes velice důležitá. Navíc to umocňuje fakt, že některá odborné předměty se tam vyučují pouze v angličtině. A v tomto jazyce je tam i lepší přístup k odborné literatuře. V arabštině na určité typy nemocí, nebo lékařských postupů, aktuální literatura neexistuje.

Súdánští studenti možná mají problémy s angličtinou. Jak jste na tom naopak vy s arabštinou?

Moje arabština stačí na základní situace. Na organizaci cesty, na běžnou konverzaci, abychom naproti sobě mlčky neseděli. Samozřejmě to není na žádné rozhovory o filozofických tématech. Takže určitě bude na čem pracovat. Další věcí je, že arabština existuje v mnoha variantách. Například učebnice z pražského knihkupectví mi tam bude k ničemu, protože ta se věnuje moderní arabštině. To je jazyk, kterým se mluví v televizi, nebo píše v tištěných médiích, ale lidé s ní vůbec nemluví. Člověk tak musí mít přístup k danému místnímu dialektu, na který samozřejmě učebnice neexistují.

Na jakých univerzitách a jak dlouhou budete v Súdánu působit?

Na kolika univerzitách to bude, ještě nevím. To všechno se ještě dolaďuje. Vím jen, že jedna z nich bude blízko hlavního města Chartúmu. Jisté je, že tam učit budu dva semestry, což je přibližně do léta příštího roku.

Celý rozhovor najdete v úterním vydání tištěného vydání Tachovského deníku nebo v E-paperu.