Jan Kolečko a jeho přítelkyně Barbora Potužáková jsou studenty 2. a 3. ročníku oboru Fyzioterapie na Fakultě zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni. V současné době oba pomáhají v souvislosti s nákazou koronavirem zdravotníkům v Klatovské nemocnici. „Považujeme to za svou povinnost,“ říká Plzeňák Jan Kolečko.

Jak dlouho už pomáháte a kde konkrétně?

Momentálně jsme už třetí týden v Klatovské nemocnici. Nyní pracujeme v kontrolním stanu. Ten slouží pro prověření každého pacienta, měří se mu teplota a dostává otázky ohledně koronaviru.

Jaké?

Například máte teplotu, kašlete, nepřišel jste do styku s někým nakaženým a podobně. Po tomto úvodním vyšetření dostane každý pacient papír od přítomného lékaře. Buď má napsáno, že je bezrizikový, prochází tak hlavním vchodem, nebo dostane hodnocení rizikový (Má určité příznaky) a je vpuštěn do nemocnice jiným vchodem. A pak konkrétněji dovyšetřen. Přímo my měříme teplotu a kontrolujeme pohyb pacientů.

Kdy vám začíná pracovní den?

Většinou v osm hodin ráno. Vcházíme vchodem pro zaměstnance. Tam provedeme dezinfekci rukou a navlékáme se do sterilních úborů, tedy návleků na boty, chirurgických kalhot a trička. Přes to vše navlékáme dlouhý chirurgický empír, tedy plášť, roušku s černým pruhem, návlek na vlasy a plexi štít přes celý obličej. Jak oblékání, tak svlékání má jasná pravidla, aby se zamezilo kontaminaci. Takto oblečení jdeme na stanoviště na tříhodinovou směnu, poté jsme vystřídáni druhou skupinou na tři hodiny. Máme tři hodiny pauzy. A pak zpět na druhou tříhodinovou směnu. Poté se v soukromé šatně opět svlékneme a dezinfikujeme oblečení a hlavně sebe.

Josef Bernard
Politiky z kraje vyšetřují policisté kvůli šíření koronaviru

A máte dost ochranných pomůcek?

Těch samozřejmě v současné době není nikdy dost, ale jsme plně zabezpečení a Klatovská nemocnice řeší jakýkoliv náznak nedostatku nějakých ochranných pomůcek, téměř okamžitě.

Jan Kolečko a jeho přítelkyně v ochranných oblecích.Zdroj: archivMáte možnost v nemocnici přespat nebo dojíždíte domů?

Ubytování nám zajišťuje Klatovská nemocnice a rozhodně si nemáme na co stěžovat.

Jak reagují pacienti klatovské nemocnice na současnou situaci?

Je vidět, jak lidé chtějí pomoci. A do nemocnice jdou, jen aby předali doma našité roušky.

Chráníte nějak své blízké?

Určitě se jim snažíme předávat veškeré tipy, které v nemocnici pochytíme a z hlediska zdravotnického je taky trochu popichuji k dodržování zásad. Zároveň jsme s nimi momentálně minimalizovali kontakt.

Co říkají tomu, že jste se rozhodl pro dobrovolnictví? Určitě o vás mají strach…

Přesně. Jsou rádi, že pomáhám, ale strach rozhodně mají. Naprosto tomu rozumím. Stává se nám totiž teď taková legrační věc. Vždy, když někomu řekneme, proč jsme vlastně v Klatovech, téměř každý poděkuje za naši práci, ale také o metr ustoupí vzad. Tak doufám, že až to celé skončí,tak lidi nebudou mít strach dát se s námi do řeči.

irbis horský
FOTOGALERIE: V zoo v Plzni se bojí nákazy, Plasy bojují o přežití

Co si osobně o celé situaci v souvislosti s nákazou myslíte?

Že se nějaká opatření určitě mohla udělat dříve. Ale zároveň jsme rozhodně nebyli jedna z posledních zemí, která tato opatření učinila. Nedostatek ochranných pomůcek je určitě ohromný problém. Je ale vidět úžasná oddanost celého zdravotnického personálu svému povolání. Léčí nemocné s jednorázovou roušku, kterou mají na osmihodinovou směnu.

Co je v současné době z vašeho pohledu nejdůležitější?

Řekl bych, že koronavirus je především nákaza, která je závislá na lidské nezodpovědnosti. Možná teď každý kritizuje vládu, že měla podniknout kroky dříve a možná je to pravda. Spíše než kritizovat by si lidé, ale měli uvědomit, že momentálně už není možné možné více legislativně udělat. Nyní už záleží jenom na nich a je jejich úkolem uposlechnout vydaná opatření. Štve a zároveň mě mrzí, když vidím fotky na sociálních sítích, jak jsou parky plné skupin lidí ignorujících nynější pravidla. Je to naprosté pošlapávání práce zdravotníků, kteří pro tyto lidi doslova nasazují životy, aby tuto pandemii zastavili. Na druhou stranu můžeme vidět úžasnou vlnu solidarity, která se nyní s onemocněním zvedla. Lidé šijí roušky o sto šest, nosí seniorům jídlo, pracují na krizových linkách a já nevím co ještě. Právě tyto drobné věci obrovsky zúročují práci lékařů, sester a ostatních zdravotníků.