Na Tachovsku je několik lidí, kteří mají soudem udělený alternativní trest domácího vězení, který je vnímán jako jeden z nejpřísnějších alternativních trestů. Šestačtyřicetiletý Josef z Tachova má roční výkon tohoto trestu za sebou a potvrzuje, že se to dá zvládnout. Více tedy v rozhovoru s panem Josefem.

Co jste udělal, že jste se ocitl ve výkonu trestu domácího vězení?
Za spolupachatelství při loupeži a na vraždě. Byl jsem zkrátka jeden z mála, kteří se podíleli na tomto trestném činu. Nebylo to tady na Tachovsku. Stalo se to úplně mimo region. (Trest domácího vězení byl panu Josefovi uložen v rámci podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.)

Věděl jste, že můžete dostat takovou formu trestu?
Ne, to jsem opravdu netušil. Nikdy jsem se s tím nesetkal. Jsem rád, že jsem dostal tento alternativní trest.

Jaký je váš názor na formu tohoto trestu?
Určitě jde o mírný trest a omezí vás to opravdu minimálně. Pokud člověk chce, rozhodně se to dá zvládnout.

Jaký je režim dne člověka s tímto trestem?
Vstával jsem do zaměstnání v půl páté ráno, od pěti hodin už jsem mohl vyjít z domu. Ráno jsem odnesl například odpadky do koše a pak jsem vyšel do práce. Po práci jsem musel jít hned domů. Pokud jsme museli zůstat na přesčas, včas jsem probátorovi poslal zprávu a informoval ho o tom, že zůstanu v práci. Ten se hned ozval zpět a povolil mi zůstat.

Byl jste ve výkonu domácího vězení v něčem omezen? Myslím tím výkon bez alkoholu a podobně?
Ne. Večer jsem si mohl dát pivo a nevadilo to. Omezen jsem od soudu byl jen tím, že jsem se musel vyhýbat společenským akcím, musel jsem navštěvovat psychologa, nesměl jsem se stýkat s lidmi jako jsem byl já.

V jakém časovém rozmezí jste tedy musel zůstávat doma?
Od osmnácti hodin do pěti hodin do rána jsem musel být doma. Za celý rok výkonu trestu jsem dostal dvě výjimky. Jednu na mé narozeniny, na které jsem odjel ke své babičce. Druhou na zásnuby. Tenkrát s družkou jsme byli na večeři a pak jsme si šli zatancovat a mohl být večer venku. (Dané události byly povoleny ze strany Okresního soudu.)

Jak často u vás byla kontrola z probace?
Myslím si, že dost často. Někdy přišli dvakrát, někdy i třikrát za den. Minimálně jednou v týdnu jsem je u dveří měl. Na začátku výkonu trestu u mě byli dvakrát, i třikrát do týdne.

Co vy osobně berete jako největší trest ve výkonu trestu domácího vězení?
Nebral jsem to jako trest. V každém případě se to dalo bez problémů poctivě vydržet.

Byl jste někdy v minulosti ve výkonu jiného trestu?
Ano, v jednom. Jednalo se o odnětí svobody na čtyři roky. Za co jsem byl odsouzen, si nechám pro sebe. Jen bych chtěl říct, že se nejednalo o násilnosti na dětech, ženách, neokradl jsem babičku nebo dědečka.

Jak je to s financemi výkonu trestu? Musíte něco zaplatit?
Ne. Trest domácího vězení není v rámci podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zpoplatněn.

Jak dlouho jste po výkonu trestu?
Na jaře to bude rok, co mám trest za sebou.

Navštěvoval jste probátora pravidelně?
Ano, jednou v měsíci, ukazoval jsem mu výplatní pásku, povídali jsme si. Když byl nějaký problém, tak jsme to konzultovali.

Jak to s vámi vidíte do budoucna?
Mám rodinu, pořídili jsme si psa, budu si dělat řidičský průkaz, rýsuje se práce v Německu. Koukám dopředu a rozhodně to vidím pozitivně.