Po několikaleté odmlce se včera v Domově pro osoby se zdravotním postižením v Milířích uskutečnil Den otevřených dveří. Cílem akce bylo návštěvníky informovat o životě hendikepovaných lidí.


„V minulosti tyto akce moc návštěníků nelákaly, ale pořád voláme po integraci, tak proto také musíme něco udělat,“ vysvětlil ředitel Domova Karel Račák.
Návštěvníci měli možnost dostat se prakticky do všech prostor, včetně oddělení nejtěžších případů.
Milířský Domov s kapacitou pětašedesáti lůžek v současné době obývá 62 klientů. „Vesměs se jedná o klienty s mentální retardací. Od lehkého až po nějtěžší stupeň onemocnění. Je ale samozřejmostí, že mentální retardace na sebe váže další omezení, například pohybové potíže, problémy s komunikací či špatnými polykacími reflexy,“ nastínil Deníku ředitel.


Hosté se mohli seznámit s celodenním režimem Domova. „Vidí, jak se děti pohybují, jak pracují, jak o sebe pečují,“ vypočítal Karel Račák.
Mezi návštěvníky Dne otevřených dveří jsme objevili také studenty Středního odborného učiliště Planá, mezi jejichž učební obory patří i zdravotní a rodinná výchova.
„Cílem naší exkurze je, aby studenti poznali život v takovém domově, práci jeho zaměstnanců a výchovnou i další činnost,“ uvedla učitelka Andrea Ječmenová.


„Je také nutné, aby si uvědomili, že mezi námi žijí i lidé s postižením. V neposlední řadě také to, že něco podobného může jednou potkat i jejich děti,“ dodala.


Na některých studentech bylo vidět, jak s postiženými dětmi soucítí.
„Je mi jich hodně líto, nechtěla bych být v jejich situaci,“ svěřila se se svými pocity devatenáctiletá Martina Postlová.
„Jestli se mi naskytne po skončení studia příležitost, zaměstnání v podobě péče o postižené lidi bych uvítala,“ podotkla Martina.
Opačný názor má dvacetiletá Lucie Gregušová. „V tomto oboru určitě dělat nechci. K tomu musí mít člověk vztah a já jsem ho v sobě dosud neobjevila,“ přiznala studentka.