„Já jsem se sportem začínal v šestnácti letech. Byl jsem kluk z vesnice a tehdy mě do něho uvrtal bratr, který mi říkal, že se doma jenom flákám a abych s ním raději vyrazil na vodu,“ odpověděl na otázku, kdy sportu propadl.
„To víte, vrcholový sport byla řehole. Nebylo to ale jen o té vodě, ale i o běhání nebo posilovování. Nakonec se to stalo mým koníčkem a když jsem působil pět let v Dukle, měl jsem to i jako zaměstnání,“ pokračoval Jiráň.
Z pléna padla i otázka, zda olympionik rád jezdí k vodě. Ten s úsmvěm odpověděl, že ano.
„Ale už se jenom koupat. Jsem po operacích páteře a mám strach, kdybych se někde prudce otočil, aby se mi něco nestalo," sdělil.
Děti se i ptaly, jak to funguje na olympiádě. „Sejdou se tam všichni vrcholoví sportovci. Mezi nimi je skvělá a přátelská nálada, všichni se znají, jelikož spolu sportovci závodí celoročně, ne jen na tom vrcholu, na olympiádě,“ odpověl na otázku s tím, že přímo vrcholové kánoistice se věnoval více než dvanáct let.
Zazněla i otázka, kolik má doma medailí. „Statistiku si nevedu, ale mám jich plné bedny, doma ve sklepě,“ zasmál se olympionik Jiráň.
Žáky devátých tříd zajímalo, zda měl nějaký vzor.
„Samozřejmě, pana Josefa Holečka, dvojnáosbného olmypijského vítěze z let 1948 a 1952. Znal jsem jej i osobně,“ pochlubil se Jiráň.
Jan Jiráň besedoval se žáky v rámci prvního ročníku projektu Odznak všestranosti olmypijských vítězů.
„Soutěž vymysleli desetibojaři Robert Změlík a Roman Šebrle na základě svých zkušeností. Soutěž má deset disciplín a děti za jednotlivé disciplíny dostávají body a za body pak odznak,“ přiblížil soutěž škol ředitel školy Zdeněk Hnát, s tím, že postupně se mohou mladí sportovci dostat do republikového finále. „A rámci tohoto se konají besedy s olympioniky,“ dodal Hnát.
