Zpohledu do kalendáře plyne, že téměř polovina mého pobytu je už za mnou. Navíc nám sem naplno dorazilo jaro, takže procházkám nebo prostě poklidnému posedávání na lavičkách vparku už nic nebrání. Je sice pravda, že několik posledních dnů nám tu propršelo, ale i to je součást jara. A navíc alespoň tohle deštivé počasí trochu více motivuje kučení, kterého tady máme opravdu hodně. Je dost složité mezi všemi muzei, chrámy, procházkami a samozřejmě večeřinkami najít čas zasednout za stůl a učit se.

Vodku do půllitrů

Opět se vám pokusím shrnout, co vše se mi za uplynulý týden stalo zajímavého, a co nového jsem objevila. Sice je pravdou, že čím déle jsem tady, tak tím méně mám elánu navštěvovat muzea. Tentokrát jsme si, myslím, vybrali takové muzeum, které musí navštívit snad každý, kdo byl vRusku - Muzeum vodky! Vstupné stálo pro jednoho 100 rublů (60 Kč) a součástí byla dokonce i degustace. Cena opravdu minimální, když si vezmete, že za jednu vodku vbaru tady méně než sto rublů rozhodně nezaplatíte. Navíc jsme se tu dozvěděli spoustu zajímavostí. Například, že dříve, pokud do Ruska přijela nějaká oficiální návštěva, tak zásadně jezdili ve dvou, protože jeden znich musel pít a to nemálo. Vodka se totiž nalévala do půllitrů jako dnes pivo. Je tedy naprosto logické, že po takovém množství vodky už by nikdo nebyl schopen vést jakékoliv oficiální rozhovory. Ztoho důvodu tu byl druhý vyslanec, který nepil a vše vyřizoval. Také jsme tu viděli naprosto originální láhev vodky, která uvnitř sebe měla menší skleněnou nádobku, ve které vám po tom, co jste večer vypili celou láhev, zbyla vodka na ráno, abyste vyléčili kocovinu, jak jinak, než opět vodkou.

Vstup pouze v sukních

Dalším, co jsme vminulém týdnu stihli, byla projížďka na lodi po řece Moskva. Vstupné stálo pro studenty 150 rublů, projížďka trvala hodinu a půl a vedla kolem všech nejoblíbenějších míst vMoskvě. Bylo opravdu příjemné si prohlédnout místa, která jsme už viděli zblízka, zpaluby lodě. Tam hráli speciálně pro turisty ruské písně, což podle mně muselo být pro posádku lodi už pěkně otravné, ale nám to umocňovalo tu pravou ruskou atmosféru. Jediné, co nás překvapilo, bylo, že loď nás nezanechala na stejném místě, zkterého jsme vypluli, ale konečná stanice byla pro nás na neznámém odlehlém místě Moskvy.

Tady jsme objevili klášter, do kterého byl vstup pro ženy dovolen pouze se šátkem na vlasech a vsukni. Obojí vám půjčili u vstupu, takže jsme všechny nasadily na vlasy šátky a přes kalhoty uvázaly sukně. Je nutné říct, že podle mého názoru jsme rozhodně vsukních, které tu byly už možná stejně dlouho jako sám klášter ,nevypadaly zrovna podle „Božího obrazu“, ale jinak nebyl vstup povolen. Po tom, co jsme si prohlédly klášter, jsme vyrazily hledat nejbližší stanici metra. Po cestě jsme se mohly utvrdit v tom, že už opravdu nejsme vcentru. Po cestě jsme totiž viděly hned několik bezdomovců a u jednoho jsme dokonce uvažovaly, jestli není mrtvý, protože se zkrvavenou tváří nehnutě ležel mezi odpadky.
Jak chutná pravý ruský kaviár

Raději se ale vraťme kpříjemnějším věcem. Jestli si vzpomínáte, tak jsem vám vposledním příspěvku psala, že jsme tu ochutnali kaviár. Já se udivovala nad tím, že ho tu lze koupit za necelých 40 rublů. Sice neúmyslně, ale přeci jen jsem vás totiž uvedla vomyl. Po tom, co jsme tohle vyprávěli jednomu našemu ruskému kamarádovi, nám objasnil, že to, co jsme koupili, nebyl kaviár, ale pouze nějaká náhražka. Vyrazili jsme tedy znovu do obchodu a opravdu jsme tu našli pravý kaviár, a to za 250 rublů.

To nás neodradilo a vyzkoušeli jsme ho. Rozdíl byl od předešlého jasný. Tentokrát už byl cítit po rybách a chuť byla o sto procent výraznější. Musím ale přiznat, že mi více chutnala náhražka za 40 rublů. Hlavní ale je, že už mohu opravdu říct, že jsem ochutnala pravý ruský kaviár.

Pochoutka z Kavkazu

Když už jsme u jídla, tak vám ještě povím, že jsme tu u stánku srychlým občerstvením objevili hned několik nových pochoutek a to doslova! První znich se jmenuje samsa. Chuť se těžko popisuje, ale přirovnala bych to ke smaženému sýru zapečenému vtěstě. Takže rozhodně doporučuji. Dalším jsou čebureki, které lze koupit smasem, sýrem nebo kapustou. Jsou také naprosto výborné. Mým favoritem je rozhodně šaurma, což je kebab se zeleninou a majonézou zabalený vpita chlebu.

Navíc můžete tyto pochoutky koupit velice levně - čeburek a samsu seženete okolo 40 rublů a šaurmu za 80 rublů. A kdybyste nevěděli, jak najít občerstvení právě stímto, tak existuje snadná pomoc. Všechno to tu totiž prodávají přistěhovalci zKavkazu, kterých je tu na ulicích opravdu mnoho. Je nutné říct, že Rusové je opravdu nemají rádi. Stím se také váže jedna historka, kterou dnes své povídání zakončím.
Když jsem si povídala sjedním Rusem právě o těchto přistěhovalcích, tak mu povídám, že má pravdu, že když potkám skupinu takových lidí vmetru nebo jinde, tak znich jde opravdu strach, ale jejich kuchyně je výborná. On s tím souhlasil a navrch přidal vtip, který se tu vypráví:

„Jde Kavkazec, vidí psa a začne ho ksobě lákat se slovy – šaurma, šaurma, šaurma…“

Lucie Vinterová