Přidal se tak ke svým třem kamarádům z hornického spolku, kteří již medaili obdrželi.
„Byl jsem překvapen a hlavně potěšen, že si na mě po třiceti letech, které jsem na šachtách strávil, vzpomněli," řekl Deníku potěšený vyznamenaný.
Ten se hornickému řemeslu vyučil ve Zbůchu na uhelných dolech. Když nastoupil do práce, bylo to na rudných dolech ve Stříbře. A po jejich uzavření v hornické profesi pokračoval na uranových dolech v Zadním Chodově. „Takže jsem za ta léta doloval uhlí, rudy i uran," poznamenal.
Dnes devětašedesátiletý Karel Toffl fáral do hlubin země třicet let. Od roku 1958 do roku 1988. „Kromě dvou let, co jsem byl na vojně, jsem fáral celé tohle období," uvedl.
V osmaosmdesátém roce však musel ze zdravotních důvodů přestat. Při práci v uranových dolech prodělal vážný úraz. „Vyvalila se na mě rubanina z komína, odhodilo mě to na klády a narazil jsem si páteř," popsal.
Po zotavení už do šachty nemohl, a tak dělal u uranových dolů skladníka, poté dostal částečný invalidní důchod, který se později změnil na plný.
Na hornické řemeslo ale nezanevřel. Dodnes na ně vzpomíná s láskou. „Byla to dobrá doba. Člověk byl stále mezi kamarády, práce to vůbec nebyla jednotvárná, ale naopak pestrá, zajímavá, bylo třeba být pořád ve střehu."
Karel Toffl je členem stříbrského hornického spolku. Dříve mezi bývalé kolegy a kamarády chodil častěji. „Teď už mi to zdravotní stav tak často nedovolí, ale když to jde, tak mezi kamarády občas zajdu a jsem s nimi rád," uvedl vyznamenaný horník.
