U hasičů slouží už deset let. Stále ho to baví

Podání pomocné ruky je pro Jiří Kratochvíla samozřejmostí. Je mu 42 let a bydlí v Halži. Od mládí byl dobrovolným hasičem. Před lety jezdil jako řidič kamionu. Díky této práci se s nehodami setkával běžně. Poznal, že práce hasičů je opravdu velice ceněná. Tenkrát si nedokázal představit, že jednou to bude on, kdo pomáhá lidem, když jim jde o život.

Jakou školu máte vystudovanou?

Studoval jsem Střední odborné učiliště zemědělské. Když jsem chtěl jít k hasičům, musel jsem si udělat nástavbu. Maturita byla jedna z podmínek.

Jak dlouho jste u hasičů? Pamatujete si vůbec, kdy byl první den vašeho nástupu?

Pamatuji si to přesně. Bylo to 1. února 1998.

Které povolání této službě předcházelo?

Po škole jsem šel na vojnu. A pak jsem šel pracovat jako řidič kamionu. Což byl vždycky můj sen, tuhle práci jsem chtěl vždycky dělat. Volantu se držím dodnes. Jsem řidič strojník.

Co se vám na práci líbí nejvíce? Co na ní máte nejraději?

Vždycky se mi práce hasičů líbila, lákalo mě to. Ve světě jsem se setkal s obrovským množstvím nehod. Když jsem kolikrát některé nehody viděl, byl na ně strašný pohled. Když jsem to jako řidič měl na očích často, pochopil jsem, že je hasičů potřeba a je jejich práce ceněna. Tak jsem se dostal k práci hasičů. Nejvíc se mi tedy líbí ta cennost. Také se mi líbí, že práce není jednotvárná. To potom člověka nebaví. Nikdy nevíte do čeho jdete. Na pracovní den se nejde ani připravit, zkrátka nikdy nevíte, co vám služba a nový den přichystá.

Věděl jste, že dostanete medaili?

Věděl jsem, že ji dostat můžu. Jestli ji dostanu, to jisté nebylo. Mám tu kolegy, kteří slouží u hasičů delší dobu než já a ještě ji nedostali.

Za co se taková medaile uděluje?

Ve čtvrtek 2. května jsem dostal, na zámku Kozel, medaili za věrnost třetího stupně. Což je deset let věrně odsloužených u hasičů.

Jak odpočívá hasič z povolání?

Nejraději prací. Já zkrátka nevydržím ležet. Pracuji kolem svého domku. Přes léto jezdíme s dětmi na kole. V zimě jezdíme pravidelně na lyže. Všechen volný čas se tak tedy točí kolem domku a hlavně kolem dětí.

Líbí se vám u hasičů i po tolika letech?

Líbí a vůbec neuvažuji, že bych šel pryč. Dokud mi to zdravotní stav dovolí, tak tu rád zůstanu a budu sloužit dál.

Dvacet let slouží u hasičů a pomáhá lidem

Pochází z Labutě, kde má také svoji chalupu. Když se Stanislav Kos oženil, přestěhoval se do Starého Sedliště, kde dlouhou dobu bydlel. Dva roky bydlí v Tachově. Je mu padesát let a má dvě dcery. Odpočívá a volný čas tráví na chalupě v Labuti a nebo věnuje čas svým včelám. Do služby nastoupil 14. dubna 1992.

Kterou školu máte vystudovanou?

Jsem vyučený automechanik v Plzni. Když jsem nastoupil k hasičům, dodělával jsem maturitu, takže jsem si dělal nástavbu jako provozní mechanik.

Jaká byla vaše předchozí práce?

Já jsem zůstal u toho, co jsem se vyučil. Pracoval jsem jako automechanik v Částkově. Poté jsem nějaký čas jezdil jako řidič. Vozil jsem od hnoje, přes sklo až po petrolej. Vozil jsem zkrátka všechno. Ale hlavně jsem jezdil s cisternou.

Co vás přimělo k tomu být hasičem?

Vedl k tomu souběh okolností. Hlavně jsem v bývalé práci nevěděl, jestli tam pro mě práce do budoucna bude. K práci hasiče mě přivedl můj tchán. Nabídku jsem dostal týden před tím, než jsem k hasičům nastoupil. Rychle se vše vyřídilo a já jsem nastoupil. Dva roky jsem ještě chodil do bývalé práce pomáhat.

Každé dítě chce být popelářem nebo hasičem. Mě by zajímalo, čím chtěl být v dětství nynější hasič?

Chtěl jsem být kočí. Jezdil k nám starý pán oborávat pole s koňmi. Fascinovalo mě, jak ho koně poslouchají. Ten pán byl moc hodný. Obdivoval jsem ho.

Jaká je pro vás práce hasiče? Co na ní máte rád a co vám na ni vadí?

Ten pocit, když se něco povede, to má rád každý. Stává se, že lidi za naši práci poděkují, to je od nich hezké. Někdo zase nadá, to k tomu zkrátka patří. Strašné je, když jsou nepříjemné zásahy. Ale s tím se nic nenadělá. K této práci to patří.

Věděl jste, že dostanete medaili? Za co se uděluje medaile, kterou máte?

Nevěděl jsem to. Někdy to přijde, někdy ne. Já tomu z legrace říkám medaile za výdrž.

Měl jste za svoji práci u hasičů opravdu exkluzivní záchranu?

Určitě jich bylo několik. Pán šel kouřit do okna a všiml si, že je na stromě pták a divně lítá na jednom místě. Když jsme za uvízlým ptákem dostali, zjistili jsme, že je to kos. Už několik dní mrtvý a byl zamotaný ve vlasci. Jak se větrem houpal sem tam, tak to vypadalo, jako by létal na místě. Takže Kos zachraňoval mrtvého kosa. Další příhodou bylo, že jedna paní hnala kolegy hasiče ze své zahrady. Ti byli zavoláni její sousedkou, že na zahrádkách hoří. Obě paní se neměly rády.

Gabriela Jägerová