Eliška byla od mala velmi živé dítě, kterého bylo všude plno, ale jakmile vzala do ruky pastelky a papír, zklidnila se a dokázala u kreslení vydržet dlouhou dobu. „Malování mne začalo bavilo asi někdy od šesti let. Kreslila jsem si často,“ říká sympatická Eliška. „Dcerka je ADHD (hyperaktivita, impulzivita, porucha pozornosti), takže její zájem o malování nám seslalo samo nebe,“ vzpomíná maminka Lenka. „Ona svoji energii začala vybíjet tvorbou obrázků a pokračuje v tom i nyní, akorát již maluje obrazy. Navíc jí to i skutečně jde, z čehož máme celá rodina velkou radost,“ vysvětluje.

Dívčino malování se čím dál více líbilo její babičce, a když u ní malá Eliška trávila před lety nějaký čas, babička jí darovala staré plátno a přidala nově zakoupené akvarelové barvy. „Plátno mne nadchlo, od té doby vlastně už maluji převážně na něj,“ vzpomíná Eliška. Dívka se svým nadáním přesto nenavštěvuje žádnou uměleckou školu. „Jsem samouk, do žádné zušky jsem nikdy nechodila. Akorát jsem absolvovala v Praze kurz kreslení pravou hemisférou. Tam jsme zkoušeli podle fotografie tužkou namalovat portrét. A to mne taky docela bavilo,“ říká o svém malování, ukazujíc nádherný obrázek, a dodává, že běžně maluje dle nálady. Někdy vydrží sedět u plátna pět dní téměř nepřetržitě, jindy na to několik dní ani nesáhne. „Jakmile mne něco napadne, co si myslím, že je fajn, vrhám se do malování po hlavě,“ ukazuje na obrovskou mandalu v pokoji na zdi, kterou prý ale zvládla vytvořit za půl hodiny. Rodiče se překvapivě na Elišku pro pomalovanou omítku vůbec nezlobili, naopak je prý též nadchla.

Mandaly v Eliščině tvorbě převládají. Zahlédla je kdysi v jakémsi obchodě a pro svoje tajemno, magičnost a nadpřirozenost jí učarovaly. Nicméně i do nich zanáší svoji fantazii. A znovu zdůrazňuje, že nejraději maluje to, co ji právě napadne. A tak zatímco Elišce se moc s pravdou ven nechce, její maminka přiznává, že dcerka již byla několikrát oslovena, aby namalovala obraz na přání, čemuž nakonec vždy vyhověla. „Lidé si řeknou barvu a svoji představu s tím, že zbytek už je jenom na mně,“ vysvětluje Eliška, která se prý žádné výzvy nebojí. Její obrazy zdobí kancelář jedné stolařské firmy, několika léčitelů a jeden doputoval i k obchodním partnerům rodičů až do daleké Číny. Nazývá je firemními obrazy. „To jsou obrazy s určitou tematikou, jeden tu má i mamka. Ta se zaobírá mimo jiné také feng shui, tzv. tokem energie v prostoru, takže jsem namalovala obrázek i jí,“ říká talentovaná dívka. „ Kdo u nás doma projde a řekne si o nějaký obrázek, tak je prostě jeho a Eli během krátké doby namaluje další. Krom několika stálic jsme doma něco jako galerie a právě díky tomu si už i leckdo sám vyžádal obraz na přání,“ směje se maminka Lenka. Také babička, která kdysi vnučku přivedla k plátnu, má doma mandalu. Je v ní vyobrazena sova a má babičce přinášet stále dobrou náladu.

Mladá Eliška má srdce na pravém místě, a i proto se již několikrát rozhodla darovat svá díla do dražby na charitativní účely. „Tradičně v listopadu se u nás v Kostelci koná charitativní ples, a tak jsem svůj obraz už před lety nabídla. A on se tehdy vydražil za neuvěřitelných pět tisíc korun. Mamka říkala, že to byla docela dramatická dražba, kdy se pořád přihazovalo. Pán, co ho koupil, už bohužel nežije, ale kdykoliv jdu kolem jeho domu, vidím oknem, že obraz je stále pověšený,“ přiznává dívka s tím, že úspěšný prodej prvního obrazu ji přiměl aktivitu zopakovat i další roky. Výtěžek prý nejdříve šel na domov pro seniory ve Stříbře, při posledním plese se Eliščin obraz vydražil ve prospěch mladé nemocné dívky. Obraz daruje Eliška i letos, jen ještě není rozhodnuta, který přesně to bude. „Rozhodnu se prostě, až přijde čas, sama v tuto chvíli netuším, co všechno ještě namaluji,“ směje se. „Je to bezva pocit, vědět, že jsem někomu svým koníčkem vlastně pomohla. Pomáhat bychom měli všichni, každý jak umíme,“ odpovídá na otázku, co ji k darování obrazů vede.

Eliščiny obrazy snadno poznáte, v rohu je její značka Elisa Art. Po prázdninách se nadějná malířka vrací do školy, prozatím ji čeká devátá třída Základní školy v Kladrubech, ale již nyní ví, na jakou školu se bude hlásit v dubnu. „Ráda bych studovala grafiku na soukromé škole v Plzni. Rodiče mne v tom podporují, tak snad to vyjde,“ má jasno ve své daleké budoucnosti. Ale jasno má i v budoucnosti blízké. V prosinci bude mít v městské knihovně ve Stříbře svoji první skutečnou výstavu. Téma bude JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA. A jaké obrazy tam budou k vidění? „Ale to já přeci taky ještě nevím,“ řehtá se smíšek Eliška. „Maluji přeci dle nálady, a tak uvidíme, co všechno do prosince ze mne vypadne. Z toho potom s mamkou vybereme,“ dodává.