Autor přítomným přiblížil především tři tituly a to Pán protektorátu, My, hoši z pohraničí a Aktovky v dějinách. Posledně zmíněná kniha přináší pohled na až neuvěřitelné role, které právě aktovky sehrály v příbězích lidí, jejichž jména se nesmazatelně zapsala do dějin spojených s naším národem. Jde například o aktovku, kterou měl Jan Palach, aktovka pro K.H. Franka. Co měla skrývat Mussoliniho aktovka? „Další aktovkou je aktovka Alexandra Dubčeka. I zde se spekulovalo, když měl Alexander Dubček tragickou dopravní nehodu, že měl údajně sebou aktovku s přísně tajnými materiály a že ta nehoda byla zinscenovaná jenom proto, aby se tajné služby mohly aktovky s materiály zmocnit. Pravda byla ale prozaická, člen jeho ochranky aktovku vzal a odnesl ji domů k Dubčekům," uvedl autor knihy Emil Hruška na pátečním setkání v tachovském Regionálním vzdělávacím středisku.

Další z popisovaných příběhů aktovky se týká jistého majora Reinbergera, který za druhé světové války svým nezodpovědným jednáním zhatil Němcům původní plány na dobytí Francie, Belgie a Holandska. „Měl za úkol dopravit plány v aktovce. Kurýři museli jezdit pouze vlakem, nesměli používat z bezpečnostních důvodů letadlo. Major při čekání na další vlakový spoj narazil na svého kolegu. Oba byli letci. Kolega se ptal majora, kam jede a nabídl mu odvoz svým letadlem. Měl tam Messerschmitt a letěl tím směrem. Oba tedy nasedli do letadla a mělo to tragický konec. Zhoršila se povětrnostní situace a oni museli přistát v Belgii, kde je hned zatkli a majorovi sebrali aktovku s tajnými dokumenty a informovali vlády. Německo pak muselo přebudovat plány. Když se to dověděl Hitler, rozhodl, že major Reinberger musí být zastřelen. Jenže on nakonec přežil celou válku a po válce se vrátil do Německa," vylíčil příběh jedné aktovky, která sehrála klíčovou úlohu v novodobých dějinách.

„Aktovky v dějinách byl můj nápad a vydavatel po něm ihned sáhl. Začalo mne fascinovat, jakou fatální roli v dějinách sehrály prosté aktovky. Vydavatel mi i řekl, abych se o námětu nikomu nezmiňoval, aby nám ho někdo nevyfoukl," popsal Hruška.

Autor dále vysvětlil podstatu žánru, kterému se hlavně věnuje. „Literatura faktu zpracovává literární podklady, archivní dokumenty, rozhovory, mapování terénu a podobně. Snaží se uměleckými prostředky hlavně o čtivost a přesvědčivost, aby ta fakta, na rozdíl od odborné literatury, dostala emotivní náboj," dodal spisovatel a publicista, jež dlouhé roky působil jako novinář a podnikový právník a v rámci své profese procestoval řadu zemí včetně Mongolska, Ruska či Srbska. Publikoval velké množství příspěvků v českém i německém tisku.