Nevím, kolik čtenářů – vyjma ochránců přírody – dokáže popsat, co je to vlastně ona NATURA 2000. Až na výjimky nacházím publikace k této záležitosti spíše v odborném tisku. Nebude na škodu si v rámci povídání o přírodě našeho regionu říci něco i o tomto „unijním“ projektu.

NATURA 2000 je soustavou chráněných území evropského významu. Jejich prostřednictvím se chrání nejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a také tzv. přírodní stanoviště, vyskytující se na území Evropské unie. Cílem je zachovat biologickou rozmanitost evropské přírody. Právně vychází NATURA 2000 z evropských směrnic. Prakticky jsou cíle naplňovány vymezením a vyhlášením tzv. ptačích území a evropsky významných lokalit (dále EVL). Ptačí území na Tachovsku vymezeno nebylo, EVL doplňují stávají síť přírodních památek a rezervací zejména o lokality „evropsky“ chráněných živočichů.

Pojďme tedy stručně k jednotlivým místům. Pro ochranu biotopu vranky obecné (Cottus gobio) byla vymezena EVL „Hadovka“ zahrnující tok stejnojmenného potoka od silničního mostku mezi Hanovem a Zhořcem až po soutok s Úterským potokem pod Šipínem.

EVL „Kateřinský a Nivní potok“ zaujímá vodní toky a přilehlé údolní nivy – biotopy bobra obecného (Castor fiber). Už jsem do tohoto území částečně „zabloudil“ v povídání o krajině západně od Přimdy.

Pro kuňku žlutobřichou (Bombina variegata), sympatickou žabku, byla vymezena EVL „Stříbro – vojenské cvičiště“. V této souvislosti je dobré říci, že právě bývalá či stále aktivní vojenská cvičiště často nabízejí jinde v kulturní krajině neexistující škálu biotopů (zejména drobné tůně, obnažované plochy s různými stádii vývoje vegetace) a mohou být z hlediska ochrany některých druhů velice cenná.

Pro ochranu obojživelníka čolka velkého (Triturus cristatus) máme na Tachovsku hned dvě EVL a to „Bonětice“ (u silnice mezi Boněticemi a Boječnicí) a „Darmyšl – pískovna“ (jižně od obce na okraji lesního masívu Sedmihoří).

Další EVL se nachází ve starých důlních dílech, ve štolách. Pro ochranu netopýra černého (Barbastella barbastellus) to jsou „Jeskyně Inků“ (nedaleko Výškovic) a „Stříbro – štoly Dlouhý tah“ v údolí Mže. EVL „Štola Věra“ ve svahu Lazurového vrchu byla vymezena pro ochranu netopýra velkého (Myotis myotis).

Poslední dvě EVL na Tachovsku byly vyhlášeny pro ochranu přírodních stanovišť a nachází se při státní hranici. EVL „Na požárech“ je vymezena v rozsahu dnešní národní přírodní památky a přestože výskyt tetřívka obecného je zde bohužel již minulostí, jde stále o mozaiku opravdu reprezentativních nelesních biotopů. Do soustavy NATURA 2000Miroslav Tréglerbylo toto území zahrnuto pro ochranu druhově bohatých smilkových luk a přechodových rašelinišť. EVL „Pavlova Huť“ chrání rašelinný les a její rozloha je téměř shodná se stávající přírodní rezervací.

Pokud se někomu zdá počet a charakter EVL vymezených na Tachovsku nedostačující a nevystihující zcela přírodní hodnoty území, vězte, že různé odborné profesní skupiny vytvářely své alternativní „nevládní“ návrhy na soustavu NATURA 2000 v České republice.

Já se zmíním o jednom z nich, a to návrhu České botanické společnosti. Ten byl samozřejmě vytvořen z pohledu ochrany významných nalezišť rostlinných druhů a společenstev. Nad rámec výše uvedených a v příslušných nařízeních vlády vyhlášených územích v něm najdeme návrhy na EVL „Diana“ (pralesovité porosty květnatých bučin Českého lesa), „Farské bažiny“ (komplex rašelinných a podmáčených smrčin, blatkových borů a přechodových rašelinišť v Českém lese), „Jezírka u Rozvadova“ (rašelinné a podmáčené smrčiny s jezírky v Kateřinské kotlině na Českém lese), „U hospodárnice“ (komplex zachovalých květnatých a kyselých bučin v Kateřinské kotlině na Českém lese), „Kosí potok“ (hluboce zaříznuté údolí s příkrými svahy a přirozeným charakterem toku), „Prostřední Žďár“ (zachovalá luční a mokřadní společenstva v okolí stejnojmenné obce na Českém lese) a „Úterský potok“ (niva potoka s přirozenou dynamikou toku a pobřežní vegetací ).

Při výčtu všech těch chráněných území, aktivit a snah, předpisů a návrhů nezbývá než si přát, aby přístupy člověka k přírodě, způsoby hospodaření a využití území vedly samy o sobě k udržení vysoké biologické a estetické rozmanitosti krajiny a právní omezení a zákazy byly nadbytečné. Zatím je to však jen přání a vize něčeho optimálního.