Společný hrob německých vojáků nedaleko Málkova ukrýval více než půl století osm těl. Jejich ostatky budou nyní umístěny na Německém válečném hřbitově v Chebu. O exhumaci a převoz se postaral německý Lidový spolek pro péči o německé válečné hroby Kassel. „Na hrob nás upozornil místní občan Antonín Hofmeister. Má mnoho informací o Málkově a má i zajímavou literaturu. V podstatě to vyčetl v almanachu vydávaným rodáky o jednotlivých obcích. Prostřednictvím svého německého přítele kontaktoval náš spolek," sdělil Deníku Igor Nachtigall zástupce zmíněného spolku pro Českou republiku.

„Vyhledal jsem v našem archivu v Německu k tomu další informace a ty nám potvrdily místo hrobu. Zkusili jsme průzkum detektory, ale ten nic neukázal," popsal dále Nachtigall s tím, že kvůli některým nezodpovědným hledačům pokladů se celá událost držela v tajnosti. Přesto se našel někdo, kdo začal na daném místě hledat a kopat. „Požádali jsme tedy město Přimdu jako vlastníka pozemku a záležitost urychlili. Akce byla úspěšná, podařilo se najít osm vojáků a jednu identifikační známku. Je sice dost špatně čitelná, ale jeden voják bude pravděpodobně identifikován jménem," dále popsal.

U exhumace byl přítomen také Josef Rídl z Městského úřadu Přimdy. „Místo společného pohřbu německých vojáků bylo všeobecně známo z ústního podání poválečných dosídlenců dalším generacím. Já sám jsem se zmýlil při určení místa pohřbu o deset metrů směrem na jih," sdělil kronikář Přimdy Rídl.

Podle něj dodnes žijí pamětníci, kteří tvrdí, že po válce stáli nad hrobem čtyři březové kříže a na nich zavěšeny ocelové přilby typu, které používala německá armáda. „Přilby se během let ztratily a taktéž kříže nikdo neobnovoval. Není se co divit, utrpení českého národa za druhé světové války bylo příliš velké na to, aby se obnovovaly Německé válečné hroby," podotkl Rídl. Vlastní exhumace musela být ale na nějakou dobu přerušená. „Poté, co byla nalezena první pancéřová pěst spolu s výmětnou rourou, odpovědný pracovník exhumace okamžitě ukončil pro akutní nebezpečí případného výbuchu munice. Na místo exhumace byl přivolán pyrotechnik. Munici ten den a i druhý den odborně vyzvedával," popsal přítomný kronikář akci, která se odehrála koncem minulého měsíce. Podle Igora Nachtigalla se ví na den přesně, kdy němečtí vojáci zemřeli. „Došlo v těch místech k boji s americkou armádou," informoval o události, která se odehrála první květnový den poslední rok války. Německý lidový spolek vznikl už v roce 1919 a založili ho pozůstalí vojáků. Ve třicátých letech minulého století se podařilo vybudovat množství válečných hrobů. Po komplikovaných válečných letech byl spolek v roce 1946 obnoven a v Německu zahájil výstavbu čtyř stovek válečných pohřebišť. Od roku 1954 se spolek zabývá vyhledáváním padlých německých vojáků v zahraničí a přepohřbeno bylo téměř dva miliony obětí.

Kronikář Přimdy: S napětím jsem očekával, co ten den přinese

„Po prvním kopání do hloubky asi šedesát centimetrů, směrem severojižním bylo usouzeno, že to není to pravé místo. Bagrovaná zemina nevykazovala známku porušení a jevila se jako celistvá, neporušená. Další místo o jeden metr níže k silnici s kopáním směrem opačným zakrátko začalo vykazovat porušení celistvosti horniny a v hloubce asi šedesáti centimetrů se cosi zalesklo. Byl to pánský prsten bohužel bez puncu. Také v místě kde bývá kamínek nebo monogram nebylo nic k přečtení. Při dalším kopnutí bagrem se objevily asi tři centimetry čtvereční tmavé tkaniny. Pro tuto chvíli skončila práce bagrem a vyškolený pracovník začal zeminu pomalu odškrabávat ručně. Pomalu se začala objevovat kostra člověka. Celé místo bylo poseto hliníkovými knoflíky, oběti byly zřejmě přikryty vojenskou celtou. Oběti ležely hlavou směrem k západu a kosti byly celkem zachovalé takže tvořily kostru.

V botách vězely patní kosti a podrážky byly potlučeny železnými cvočky, podpatek pak byl okován železnou podkovkou. Druhá nalezená oběť měla umělé horní patro s háčky na uchycení a na něm falešné zuby. Umělá hmota byla růžové barvy. To vše velice zachovalé. Všechny kosterní pozůstatky pracovník opatrně vyzdvihl a každou kostru uložil zvlášť do samostatného pytle. Nestalo se tedy, že by kosti byly pomíchány. Byly nalezeny čtyři kostry. U jedné ležel snubní prsten z kočičího zlata bez puncu a monogramu na něm, jak bývá zvykem.

U další kostry ležel prsten širší a v místě, kde bývá kamínek nebo monogram, byl vyryt těžko čitelný nápis Krym. Na kosterních pozůstatcích leželo volně pohozené dobové střelivo, jak volné tak v zásobnících a kulometných pásech. Byl nalezen také výsadkářský vystřelovací nůž, který sloužil k přeřezání padákových šňůr v případě špatného přistání parašutisty a dále pak jako osobní zbraň pro tiché zneškodnění nepřátelského strážného. Byla to předválečná výroba, protože byl z nerezové oceli. Dále byla nalezena oválná osobní známka. Známka nebyla rozlomená a bohužel na první pohled nečitelná. Na ostatcích ležel těžký kulomet i dnes dobře identifikovatelný, spolu se schránkou na kulometný pás. Ležel na holeních kostech jedné z obětí a ty byly obě zlomeny. Vedle ležel anglický samopal Sten-Gun nechvalně znám svojí nespolehlivostí z filmu Atentát na Heydricha. Dále pak puška," zapsal do kroniky města Josef Rídl.