K natočení tohoto filmu přispěla zajímavá událost, která se udála už v začátcích mého filmování. V roce 1973 jsme byli jako potápěči v Jugoslávii na ostrově Korčula, kde jsem tam natočil náš potápěčský pobyt. Doma jsem film sestřihal a slepil. S kamarády jsme hudbu a komentář nahráli zvlášť na magnetofonový pásek. O rok později jsme film poslali do krajské soutěže amatérského filmu.

Po jeho promítnutí na soutěži jsem šel kolem promítací kabiny a slyšel jsem promítače jak říká: „Kterej blbec dá do krajské soutěže film a neumí ani slepky?“

Tak jsem mu přiznal, že ten blbec jsem já a že opravdu slepky neumím. Odpověděl, že mne je naučí. Při hodnocení krajské poroty jednotlivých filmů bylo řečeno: „Když budete mít zvuk na magnetické stopě na filmu, tak film postoupí do celostátní soutěže.“
Tehdy jsme ještě zvukovou promítačku neměli a onen kritizující promítač se mi opět nabídl, že nám zvuk na svém zvukovém projektoru na film nahraje. Za složitých podmínek se tehdy podařilo film ozvučit a na celostátní soutěži získal 3. místo v kategorii reportáží. Promítač, který měl na tom úspěchu velkou zásluhu se jmenuje Bohumil Chlad a v Mariánských Lázních měl opravnu televizorů.

Od té doby jsem několikrát využil jen jeho opravnu. Jinak jsme se neviděli. Až v roce 2003 mi telefonoval a na závěr rozhovoru se mne zeptal, zda nemám nějaký námět na film. Tehdy jsem byl plný mým hledáním kolem Tachova a tak jsem to na něj vychrlil. „To je výborný nápad, pojď natočíme to…“ Tak jsem mu řekl, že už skoro patnáct roků netočím a že nemám žádnou techniku. Tu mám já a ty napiš scénář a zařiď vše ostatní. A tak už jsem zase lítal v natáčení.

I když se to zdálo jednoduché, tak jsem scénář přepisoval desetkrát. Úvodní scénu s mnichem v klášteře jsme opravdu natočili v bývalém Františkánském klášteře v Tachově a mnicha si zahrál právník Miroslav Jarý. Dlouho jsem nemohl sehnat vhodný prostor, ve kterém by se průvodce filmem Robert Dvořák při natáčení mohl pohybovat. Až mne napadla kancelář starosty na radnici. Starosta Mgr. Ladislav Macák mi ji ochotně na natáčení zapůjčil. Všechno, včetně počasí klaplo a tak vznikl film „Wogastisburg známý neznámý“

Od prvé pomoci v roce 1974, kdy mi Bohouš Chlad pomohl na startovní čáře s amatérským filmem na formátu Super 8 mm, tak po 28 letech mne podruhé nastartoval k natáčení, tentokrát už na video.

A proč jsme natočili film o Wogastisburgu právě v Tachově? Domnívám se, že místo, kde v bitvě u Wogastisburgu slavný Sámo v roce 631 porazil franckého krále Dagoberta, je právě Tachov.

Odpověď, proč se tak domnívám, je ve filmu „Wogastisburg známý neznámý“.

František Soukup