Sedmašedesátiletého Plzeňana, jenž se nejdříve ujal role topiče, prozradily černé ruce od mouru. „Nejdůležitější je trasu dobře znát. Jestliže jedu do kopce, musím přikládat. Pokud vím, jak je svah dlouhý, správně si práci rozložím. Je potřeba také udržovat odpovídající hladinu vody v kotli, aby nenastal nějaký malér,“ nastínil základní obsluhu.

Později se vystřídal s kolegou a mašinu šoféroval. „To už je pro mě třešinka na dortu,“ dodal Miloš. Jako člen plzeňského Iron Monument Clubu se podílel na opravě a obnově parní lokomotivy z roku 1957. Vozidlo původně sloužilo v žateckém pivovaru.
Symbolické loučení s mostem si nenechal ujít ani strojvedoucí Jiří Bízek, jehož čtyřicetiletá praxe je spjata právě s Bezdružickou lokálkou. „Krajina je tady nádherná. Místem projedu během směny až sedmkrát, pokaždé je jinak kouzelná. Ráno vidíte mlžné opary, po dešti se zase všechno krásně třpytí. Hodně lidí má okolí opravdu rádo,“ popsal.

Za pravdu mu dal Vojtěch Cekota, který v sobotu odpoledne s rodinou nasedl na nádraží v Pňovanech právě do historické soupravy. „Cesta byla skvělá. V Trpístech jsme si prohlédli tematickou výstavu. Teď už se tudy zase nějakou dobu bohužel nesvezeme,“ řekl Plzeňan.
Železniční most se začal používat v roce 1901. Je tvořen dvěma pilíři z kamenných kvádrů, jejichž výška včetně základů činí 44 metrů, a nábřežními opěrami ze stejného materiálu.

Kompletní opravy odstartují koncem července a vyjdou na zhruba 110 milionů korun. „Jde o existenční záležitost, protože stará konstrukce už zkrátka dosloužila. Nový most navíc nabídne lávku pro pěší a cyklisty, což bude atraktivní propojení obou stran přehrady,“ ocenil Jiří Bízek.