Kliknutím zvětšíteNapříklad na Tachovsku ho dlouholetý ornitolog Karel Machač za svou profesní éru vůbec nepozoroval. „Sýček je velice citlivý na přírodní podmínky a na podmínky, které mu připraví lidé. Oblíbil si staré kostely a staré vesnické opuštěné budovy a ty pomalu z krajiny mizí. Navíc v osmdesátých letech minulého století zde byla veliká chemizace zemědělství, hodně se hnojilo,“ poukazuje ornitolog a dodává, že on sám letošního ptáka roku na Tachovsku nespatřil ani neslyšel.
Jako o ptáku na pokraji vyhynutí hovoří i tachovský ornitolog Pavel Řepa. „Ptáte-li se na pozorování sýčka na Tachovsku, tak nula, nula nic,“ poukazuje s tím, že naposledy v roce 2000 objížděli západní Čechy a pátrali po sýčcích pomocí hlasové provokace. Tehdy se ornitologům ozval v Kostelci, kde se dochoval kousek pro sýčka vhodné krajiny. V Tachově byl pozorován před půl stoletím. „Sýčci byli a houkali na věži kostela svatého Václava v Tachově v roce 1967, když jsem se sem přistěhoval,“ vzpomíná ornitolog Řepa.
Podle databáze pozorování birds.cz bylo loni v červnu okroužkováno pět mláďat sýčka na jižním Plzeňsku a konkrétní místo je z logických důvodů utajeno. Slyšet byl nebo pozorován v obci Borovy a o rok dříve v Honezovicích. Zaznamenán byl ojediněle v dalších lokalitách a také v Hartmanicích na Klatovsku. Z poloviny devadesátých let evidují ornitologové výskyt sýčka na Rokycansku i v Kostelci na Tachovsku.
Nejohroženější sova
Česká společnost ornitologická (ČSO) každoročně vyhlašuje Ptáka roku, letos tedy téměř vyhynulá sova převzala pomyslné žezlo od loňského datla černého. Udělením titulu upozorňují na osud, který hrozí mnoha dalším druhům zemědělské krajiny. S intenzivním obděláváním krajiny totiž zaniká její pestrost a s ní mizí i jeden živočich za druhým. Drobná sova považovaná dříve v některých kulturách za předzvěst smrti, je teď sama v ohrožení. Osudnými se jí mohou stát například i člověkem vytvořené pasti, jako jsou sudy s vodou, odstavené roury nebo komíny. „Sýček obecný v současné době rozhodně nepatří mezi hojné ptáky – naopak – se zbývajícími 100–130 páry je to naše nejohroženější sova. Jeho dramatický úbytek přitom přímo souvisí se změnou lidského přístupu ke krajině. Sýčka lze vlastně považovat za ukazatel zdravé zemědělské krajiny a celkové druhové bohatosti. Proto si tento opeřenec rozhodně zaslouží naši pozornost,“ uvádí Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické.
Ještě na začátku dvacátého století byl sýček obecný nejhojnější sovou nacházející se téměř v každé vesnici i volně v otevřené krajině. Odhady hovoří o desítkách tisíc hnízdících párů. „To se ale vlivem intenzifikace zemědělství změnilo. Ze zdravého a druhově pestrého prostředí se stalo nehostinné místo plné jednotvárných lánů a chemie, ve kterém se nedaří většině živočichů včetně sýčka,“ dodává za ČSO.
Úbytek sýčků nenechává chladnými ani stovky lidí z řad široké veřejnosti, kteří se nechtějí smířit s tím, že by jejich děti znaly sýčka pouze z vyjmenovaných slov. „Za poslední rok téměř 800 lidí přispělo na záchranu sýčků celkovou částkou skoro 650 000 Kč! Dárci navíc vyjadřují svoji podporu i milými a povzbudivými vzkazy na dárcovském portálu www.darujme.cz/projekt/1000119,“ uvádí Lucie Hošková, fundraiserka ČSO. Na tomto portálu může na záchranu sýčků v ČR přispět každý, komu záleží na osudu této krásné sovičky. Všem dárcům srdečně děkujeme!
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
