A určitě nejen ve Stříbře, podle pracovníků společnosti Vodakva Karlovy Vary, která stříbrskou čistírnu spravuje, bude tato skladba podobná ve všech městech.

Se splaškovou vodou mohou přitékat ale také různé chemikálie. Proto se provádí pravidelné kontroly a rozbory. "Podle legislativy odebíráme vzorky povinně na přítoku i odtoku každých čtrnáct dní," řekl Deníku vedoucí stříbrské ČOV Jiří Vávra. Vzorky pak ukazují znečištění vody a porovnává se právě výsledek z přítoku i odtoku - tedy, laicky řečeno, jak je schopna čistírna vodu vyčistit. Kontroluje se biologická spotřeba kyslíku, chemická spotřeba kyslíku a obsah nerozpuštěných látek. "To jsou látky, které se z vody nedají chemicky odbourat, odloučí se pak spolu s kalem."

Podobně se postupuje ve všech ČOV, ve větších městech i malých obcích. "Ale v menších čistírnách se vzorky odebírají třeba jen jednou do měsíce," upřesnil Vávra s tím, že výjimkou nejsou ani namátkové kontroly z Povodí Vltavy. 

Vodu čistí bakterie

ČOV fungují na mechanicko-biologickém principu. Na počátku je mechanická část. "Veškeré částice, které připlavou, nejčastěji právě vložky nebo pleny, zachycují a oddělují hned na začátku česle. Voda přináší také hodně písku. Na to máme zařízení, které písek sedimentuje a ten se pak vozí k likvidaci na skládku," vysvětluje systém vedoucí provozu.
Voda očištěná od hrubých částic a písku pokračuje dále do úseku, který odbourává její biologické znečištění. "Když to řeknu hodně zjednodušeně, používají se bakterie, které se živí nečistotami a přeměňují látky na neškodný dusík, který se uvolňuje do ovzduší. Na konci čistícího cyklu pak tyto bakterie z vody vyseparujeme a pak už je jen čistá voda, která teče do řeky."

Připlavalo půl milionu

Voda přináší v kanalizaci leccos. Občas vyložené kuriozity. "Jednou přišel kolega, že mu připlavalo půl milionu," usmívá se Jiří Vávra. "Ale byla to půlmilionová bankovka z nějaké africké země s velkou inflací, takže prakticky bezcenná. Běžné jsou peněženky, doklady, občas mobil."

Jenže většina toho všeho končí na skládce. "Zařízení na sběr těchto předmětů je dnes na tolik sofitstikované, že obsluha ani nepozná, co připlave. To musí být skutečně náhoda, že zrovna obsluha stojí u česlí a vidí to." Provoz je totiž automatizovaný a stroj veškeré tyto nečistoty shrne do lisu, vznikne homogenní hmota, ve které se těžko pozná, co obsahuje.

"Občas se stane, že zavolají lidé, že jim spadl do záchodu telefon. Tak dáváme pozor, jestli ho zachytíme." A jak se dále dozvídáme, když někdo ze Stříbra oznámí, že utopil v záchodu mobil, než připlave na ČOV, trvá to zhruba půl hodiny.

Co do kanalizace nepatří

I když se splašky přitečou různé věci, naprostá většina z nich tam nepatří, ať už se do vody dostala nedopatřením, nebo nedbalostí. "Do odpadních vod by lidé měli házet opravdu jen toaletní papír. Nic jiného by tam být nemělo," zdůrazňuje vedoucí. Nejhorší jsou ovšem kuchyňské tuky a oleje. Ty patří do sběrných nádob.
Co vše by lidé neměli do kanalizace vyhazovat je možné se dozvědět i na webových stránkách vodohospodářské společnosti. "Na našich webovkách je umístěna nejen prezentace čistíren odpadních vod ve Stříbře nebo v Tachově, ale také názorná grafika. Z té je možné se dočíst, že do kanalizace nepatří především vlhčené ubrousky a další hygienické potřeby, zbytky potravin, protože podporují množení potkanů, tuky, ty zase ucpávají kanalizaci, a chemické látky," uvedla tisková mluvčí společnosti Vodakva Věra Štafflová.

Příležitost pro veřejnost

Jak taková čistírna funguje, je možné sledovat například na webových stránkách společnosti, kde je názorné schéma. Ale je to možné zažít i přímo na místě. Například do Stříbra občas zavítají školní exkurze. "Studenti ze Střední odborné školy Stříbro k nám chodí pravidelně také na praxi v rámci odborných předmětů. Ale provoz čistírny může poznat i veřejnost, většinou ke Dni Země pořádáme dny otevřených dveří."