A sešlo se jich tady znovu nad očekávání. To, že není místo pro všechny zájemce, kteří se sem sjedou a musejí postávat kolem plně obsazených stolů, už neodmyslitelně patří ke zdejšímu koloritu.

Také letos se sem sjelo deset hudebních těles, od jednotlivců, až po vícečlenné kapely. Kromě stálých, ostřílených borců Dědka & Millyho, Hop a Šavanů, skupiny Pudeto a dalších, se představili i nováčci, jako třeba skupina The Origin a další.
Podle nepodložených zpráv z kuloárů se proslýchalo, že letošní ročník bude ohrožen. Hlavní organizátoři změnili místo trvalého bydliště a usadili se v Chebu. Jenže Jana „Jane“ Lehovcová má Kotlík, jak se říká, zažraný v krvi.

„Je pravda. že to mám trochu z ruky,“ oponuje okamžitě. „Ale s tím, že bychom skončili, jsme vůbec nepočítali. Zkusili jsme to zorganizovat i takhle. Mám tady staré, ale i nové tváře, sehnali jsme kvůli počasí stan, ale letos je krásně a doufám, že taková bude i atmosféra. Tohle se zkrátka jen tak skončit nedá.“

Je faktem, že o festival je každý rok mimořádný zájem. Rovněž je fakt, že se na všechny nedostane, kapacity jsou omezené. Jak si ale organizátoři postěžovali, mnozí z muzikantů, kteří v Kotlíku začínali, dnes dorostli do téměř profesionálních rozměrů a hrát zadarmo pro přátele už jim nevoní. Prý zapomínají na to, za jakých podmínek začínali. Na druhou stranu je spousta nových zájemců, kterým bylo třeba dát šanci.

„Příští rok budeme mít malé jubileum,“ dodává Jane. „Chystáme malé překvapení, ale mimořádného rozsahu. Neprozradím o co jde, nebylo by to překvapení. Ale všichni se mají na co těšit.“

Čtrnáctý ročník se opět vydařil. Hrálo se dlouho do noci, ale ani pak nebyl konec. Ti, co vydrželi, pokračovali až do ranního rozbřesku. Předloni hráli do šesti, loni také. Kdo by předpokládal, že letos skončili dřív, je na velkém omylu.

Oldřich Voráček