Ve čtvrtek to bylo v Plané a na plátno kina promítl desítky fotografií zachycujících žraloky doslova tváří v tvář. Jejich obrovské čelisti plné ostrých zubů zabíraly celý rozměr plátna a fotograf vyprávěl, jak složité je takové záběry pořídit.

Před vlastní projekcí hovořil s Deníkem nejen o svých profesních začátcích. Setkal se také se synem legendárního podmořského objevitele Jacques -Yves Cousteau totiž s Jeanem Michaelem. „Jsou to legendy a průkopnici potápění, jak ho my dnes provozujeme. Jsou to ikony, které dovolily nám, obyčejným smrtelníkům, se vůbec do těch oceánských vod dostat," říká s úctou k mužům, kteří přinesli oceány prostřednictvím filmových dokumentů doslova domů k milionům diváků. Richard Jaroněk se ve svých fotografiích a komentářích snaží přiblížit život žraloků. Podle něj nejsou zdaleka tak krvelační, jak se nám snaží podsouvat některé filmy, jako například Čelisti, které považuje za velikou negaci ohledně žraloků. „V době vzniku tohoto filmu se na situaci díval svět úplně jinak. Žralok byl zvíře, které je nutné vybít. Film je to ale Spielbergem geniálně natočený. Po filmové i režisérské stránce. Tak, jak ten film vidím, bych do vody v životě nevlezl. V lidech zakotvil obrovskou averzi vůči žralokům, je to pro ně netvor a vlastně ani neví proč," líčí Deníku podmořský fotograf.

První žraloci, se kterými se Jaroněk setkal, byli třeba jen metr dlouzí. Přesto o takovém střetnutí hovoří s emocemi. „Byly to obrovské zážitky, byli jsme vyplašení a týden skoro nemluvili," dnes se usmívá při vzpomínkách. „Jiné to bylo s velikým bílým žralokem. „Aniž bych ho ještě vůbec viděl, už mi takhle dělalo srdíčko," popisuje a ukazuje k hrudníku. „Přijeli jsme do Afriky s týmem Steva Lichtaga natáčet první film bez ochranných klecí Velký bílý žralok. Přišla tam paní s otázkou, zda budeme natáčet. Na stůl položila fotky doslova roztrhaného lidského těla. Ukázala na snímky s tím, že toto je její syn, kterého před třemi týdny roztrhal velký bílý žralok. To bylo zdrcující. Říkal jsem si, s takovou bestií mě do vody nikdo nedostane. Začátky byly nepříjemné i v kleci," popisuje zážitky Jaroněk.

Na mezinárodním festivalu potápěčské fotografie, filmu a dětské výtvarné tvorby, jehož 35. ročník se koná tento víkend, nebude fotograf Jaroňek chybět. Jako vedoucí poroty se ujme hodnocení soutěžních fotografií. „Návštěvníci uvidí fotografie, které nemají šanci jinde zhlédnout. Mnoho z těch autorů nepublikuje. Dále uvidí filmy a zase asi jen deset procent z nich mohou sledovat v televizi. Jsou to velmi dobré, kvalitní a někdy i drsné filmy, při kterých ukápne slzička," podotýká závěrem autor snímků přibližujících život žraloků.