„Dlouho jsem přemítal, k čemu asi mohly sloužit. Až na stránkách Detektorwebu Bohumil Heřman píše k jakému účelu takové plíšky sloužily,“ vyjádřil se František Soukup nad sbírkou označených plíšků, které při svých cestách Tachovskem našel.

„Každá vrchnost měla vždy pod sebou poddané, kteří měli za povinnost po určitou dobu pro ni pracovat. Dříve měl pracovní týden šest dní, mimo některé letní práce, jako senoseče, žně, kdy se pracovalo i v neděli. Každý kdo pracoval, byl kontrolován drábem, správcem, polírem. Pracovní den byl zpravidla od svítání do soumraku, často do tmy. Na konci každého pracovního dne dostával každý robotník známku, kterou na konci týdne po skončení pracovní doby odevzdal a dostal mzdu,“ vysvětlil Deníku Soukup.

Robotníci tehdy ale nesměli známku ztratit. „To znamenalo, že se protivil vrchnosti. Nejen, že nedostal za scházející známku plat, ale nedostal nic ani za známky zbývající, navíc byl potrestán většinou několika ranami holí,“ dodal badatel.

Robotní známky se však nepoužívaly všude. Někde robotníky jen zapisovali, protože neexistovalo žádné nařízení ohledně kontroly pracovní docházky.

„Dobu, od kdy se robotní známky začaly používat, se mi nepodařilo zjistit. Patentem Josefa II z roku 1781 měla být zaručena občanská práva, ale nevztahovala se na vše. Robota zůstala oficiálně až do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství,“ doplnil Soukup.

I přes zákon zůstaly známky v platnosti až do konce 19. století. Sice to už nebyly robotní známky, ale účel plnily stejný. V té době zatím neexistovala lepší kontrola pracovní kázně. „Ve většině případů, jsou robotní známky vyrobené mnohdy neuměle, místním kovářem, jen ustřižený plech a na něj vyraženy iniciály majitele, číslo a někdy zvláštní značka. Nepodařilo se mi zjistit, zda je to značka výrobce, nebo zadavatele zakázky,“ uvedl dále badatel s tím, že jen velmi málo známek je vyrobeno na odborné úrovni, v nějaké ražebně, nebo přímo v mincovně.

Identifikace těchto známek, je takřka nemožná, protože neexistuje žádný soupis.