Maminka dvou dětí je provozovatelkou psího útulku U Šmudliny a za roky své činnosti pomohla a zachránila život více jak dvěma tisícům zvířat. Vše se snaží zvládat tak, aby nikdo netrpěl. Ani doma, ani v útulku. Dost na jednoho člověka, natož křehkou ženu, ale Gábina se nevzdává.

„Po šestnácti letech u Šmudliny si dávám krátkou pauzu, protože mám ty nejkrásnější povinnosti. Těmi myslím mateřství. Mám ten nejspolehlivější tým přátel a na čas jsem předala svojí psí rodinu kamarádce Lence Dombrovské, které pomáhá asi deset dobrovolníků, přičemž někteří z nich jsou součástí Šmudliny více jak deset let. Takže je to tak, jako bych tam stále byla. Samozřejmě, že do útulku jezdím pravidelně a některé věci mi na starosti zůstaly. Nechávám si však jen to, co můžu dělat z domova s dětmi nebo na dálku,“ říká sympatická zrzka a chlácholí dvouměsíční dcerku.

Tachov projel svatý Martin na koni, doprovodili ho i dva panoši.
Svátek svatého Martina slavili lidé po celém Tachovsku, podívejte se

Paní Gabriela žila mezi zvířaty odmalička. Domácí zvířátka chovali prarodiče a nejinak tomu bylo i doma. Že bude zvířata, potažmo přírodu milovat, bylo rodině jasné už od jejího útlého dětství. Nikoho pak ani na chvíli nepřekvapilo, že se pustila do studia ochrany přírody a životního prostředí ve Spáleném Poříčí. Při střední škole brigádničila v záchranné stanici a zajímala ji ornitologie. Navíc chodila na praxi do psího útulku v Tachově. V tu dobu přemýšlela o studiu na vysoké škole, jenomže dostala nabídku, aby se v roce 2009 zúčastnila výběrového řízení na provozovatele útulku. Mladá žena nezaváhala ani minutu a přihlásila se. Výběrové řízení vyhrála a studium na vysoké škole vyměnila za útulek.

Na začátky už dnes vzpomíná s úsměvem, ale lehké to mladá holka s malými zkušenostmi tehdy skutečně neměla. „Když mám v dnešní době krizi a myslím si, že prožívám hodně zlé období, vzpomenu si na začátky útulku a rázem sama sebe ujistím, že už bylo i hůř,“ usmívá se Gabriela. „Protože začátky mé vedoucí funkce v útulku byly skutečně strašné. Neuměla jsem komunikovat s veřejností, znalostí s vedením jsem také příliš neměla, i když jsem v útulku předtím pracovala coby brigádnice. Vedoucí pozice je prostě něco úplně jiného. A hlavně nám tehdy hrozně moc chyběly peníze na chod zařízení,“ vzpomíná Jägerová.

FOTOKVÍZ: Poznáte západočeskou obec ze snímků fotografa Deníku?
FOTOKVÍZ: Poznáte západočeskou obec ze snímků fotografa Deníku?

Statečná milovnice zvířat se však nevzdala, našla si tři zaměstnání a makala jako šroub, aby měla z čeho zaplatit krmivo, stelivo, zvěrolékaře a spoustu dalších potřebných věcí. Mezitím samozřejmě držela služby v útulku, kde zvířata potřebují každodenní péči. Uklízela v penzionu, dělala inventury v lékárnách, většina vydělaných peněz šla do útulkové pokladny, aby bylo z čeho financovat jeho provoz. K tomu zvedala telefon kdykoliv zazvonil a klidně i v noci vyjížděla do terénu na pomoc zvířeti. „Naprostá většina přijatých psů je bez finanční podpory toho, kdo nám ho do útulku dal. Máme i psy, které přijímáme od obcí za finanční příspěvek 5000 korun. Každý pes musí projít preventivní prohlídkou, musí se nechat naočkovat, načipovat, vykastrovat. Vždy se modlíme, aby nejevil známky nemocí, protože veterina je nejnákladnější odvětví péče o psy. S finančním příspěvkem 5000 korun si nevystačíme. Pět tisíc korun je částka, kterou stojí například kastrace malé feny. Takže je finanční podpora nedostačující a fungujeme z prostředků od dárců,“ vypočítává jen něco málo z potřeb zvířecích obyvatel útulku.

V začátcích pomáhala sestra a její manžel, postupně se kolem Gabriely začal vytvářet okruh lidí, kteří neváhali přiložit ruku k dílu a také pomohli finančně. „V tu dobu nebyly tolik rozšířené sociální sítě, hodně mi tehdy pomohly také články a reklama v Tachovském deníku,“ říká Jägerová. Jakmile se útulek dostal více do podvědomí veřejnosti, přicházeli stále noví a noví návštěvníci, kteří přinášeli krmení, vyptávali se, co je třeba dalšího. Mnozí se vraceli a stali se z nich stálí pracovníci útulku. „Bez pomoci veřejnosti bychom nemohli vůbec fungovat. Moc všem děkuji. Díky dobrosrdečnosti lidí jsme si mohli dovolit pořídit například topné desky do boud na zimní období, oblečky pro malé psíky, ale i zubní hygienu, která je velmi důležitá nejen u lidí, ale i u zvířat,“ vypráví s vděčností mladá žena.

Setkání na Zadních Paštích.
Podívejte se, u kaple sv. Martina na Zadních Paštích se sešli milovníci Šumavy

Peněz není nikdy dost. Nelze spoléhat jen na dary, Gabriela se svými spolupracovníky organizují pravidelně několikrát ročně nejrůznější akce a bazárky především přímo v Tachově. Díky nimž získají další tolik potřebné finance. V útulku U Šmudliny čeká na své nové majitele 13 psů a 22 koček. A stále přibývají nová a nová zvířata.

Neustálá práce, stres a shon se však podepsaly na Gábinině zdraví. „Sáhla jsem si na dno a musela jsem upravit svůj denní režim a přehodnotit priority. Nastavila jsem si své hranice. Pro zvířata bych dýchala, ale mám také rodinu a ani tu nechci šidit,“ říká upřímně. „Mám štěstí, že jsem obklopena lidmi, kteří mají podobné smýšlení jako já a útulku se věnují se skutečným zápalem a nasazením. Bez nich by jen těžko zvířata dostávala tolik péče,“ uzavírá povídání Gabriela Jägerová.