Tachovsko zasáhla o víkendu další vichřice. Při mých cestách po okrese snad nebylo místo, které by řádění sobotní bouřky bylo ušetřeno. Viděl jsem stromy v lese přelámané jako sirky, stromy přes silnici se kterými bojovali hasiči celý den, viděl jsem několik set kilogramů těžké balíky slámy, se kterými si vichřice pohrávala jako s hračkou. Viděl jsem stromy popadané na stany táborníků, domy na kterých chyběly střechy. Viděl jsem bezmoc postižených lidí. Na druhou stranu jsem také viděl na vlastní oči ochotu druhých pomoci postiženým. Viděl jsem to, jak dobrovolným hasičům přišla zpráva z letního tábora o pomoc. A přestože byli od rána na nohou a několikrát to vypadalo, že do dotyčného tábora nedorazí, jejich vytrvalost nakonec slavila úspěch. Při tomto všem jsem viděl lidskou ochotu pomoci druhým, nezištnost, vytrvalost a nezdolnost. Je mi líto všech postižených a škod, které jim způsobila vichřice. Na druhou stranu bylo hezké vidět, že je sousedé a známí nenechali na holičkách.