Budou chodníky klouzat?

JIŘÍ KOHOUT

Tak vláda souhlasila s návrhem, aby za úklid chodníků nesly odpovědnost obce a nikoliv majitelé nemovitostí. Jako na každém rozhodnutí je i na tomto něco dobrého a něco, řekněme, horšího. Pozitivní třeba na tom je, že majitel domu už neponese odpovědnost za úraz, který by se stal na přilehlém chodníku, který prostě nestačil z různých důvodů včas uklidit. Vzpomeňte si vy všichni, kteří poctivě uklízíte chodníky – vstali jste třeba v půl třetí v noci, abyste odhrnuli čerstvě napadaný sníh a posypali jej proti namrzání? Většina z vás s tím určitě počkala na ráno. Ale kdyby si někdo zlomil nohu ještě předtím, než jste uklidili, mohly z toho být problémy. Teď to budou řešit obce, které jsou pro takové případy pojištěné. A co je na rozhodnutí horšího? Může se stát, že technické služby a lidé najatí na úklid chodníků nebudou stíhat vše uklidit včas, nebude na to technika, peníze, lidi.

Jak jsem poprvé viděl prezidenta

JIŘÍ KOHOUT

Žádného prezidenta jsem do středečního dopoledne na vlastní oči neviděl. Narodil jsem se za Novotného, do školy nastoupil za Svobody, maturoval jsem v Husákově době. Pak přišel Havel a po něm Klaus. I když jsem za svoji novinářskou kariéru poznal naživo politiků hodně, prezidenta jsem viděl poprvé ve středu. Záměrně píši prezidenta a nikoliv Václava Klause. Už jsem měl několik příležitostí jej vidět, a to na různých akcích ještě před zvolením do této funkce. Ale musím říct, že první dojem z prezidenta byl trochu rozpačitý. To když do mikrofonu řekl, že jisté noviny o něm napsaly, že v úterý v Plzni příliš nepobyl a že je zvědavý, co si ve čtvrtek přečte o návštěvě Tachova.


Stejně jako pan prezident a stejně jako každý jiný chlap jsem člověk trochu ješitný. Proto mi to nedalo a jakmile byla vhodná příležitost, vysvětlil jsem panu prezidentovi, že o návštěvě v Tachově budeme informovat tak, jak si tato událost zaslouží. (A myslím, že to plníme, stačí si prolistovat dnešní noviny nebo navštívit naše internetové stránky.)


Budiž mi zadostiučiněním, když se na mne Václav Klaus usmál a řekl, že ne vždy je třeba brát jeho připomínky absolutně vážně a že jeho slova z úvodu setkání byla tak trochu nadsázkou. A pak jsme si vyměnili ještě pár slov o jeho návštěvě v Domažlicích, popřáli si hezkého dne a rozloučili se. Byl to příjemný zážitek a já doufám, že další prezident, ať už to bude znovu Klaus, nebo Švejnar, si na Tachov také udělá čas.

Kdo nakonec vyhraje?

VÁCLAV ŠIMEK

Zároveň s výzkumem vlivu větrných elektráren na životní prostředí ve Stříbře jistě započne křižácké tažení ČEZu a příznivců alternativních zdrojů za dobytí Svaté země – okolí kopce s (doufejme jen symolickým) názvem Šibeniční vrch. V tu chvíli jistě odpoví tábor Saracénů (jejich odpůrců) a vytáhne do boje také. Jistě, každý bude mít svůj názor a ochotu položit se na oltář ve jménu svého přesvědčení. Zatímco příznivci zelené energie budou argumentovat tím, že jde o čistý zdroj energie, ti, kdo budou bránit vlastní hrudí stříbrské panorama bez spadlých helokoptér (jak odpovídám s úsměvem svým dětem na otázku cotoje?), budou jistě argumentovat tím, že tento typ elektráren běží na instalovaný výkon pouze jedno procento svého času. Ať už tento boj o Svatou zemi v okolí Stříbra vyhraje kdokoli přál bych si, aby to byl boj čestný, bez ran pod pás, férový a aby nakonec vyhrály obě strany.

Více zde: Větrný park lidem nevadí

Jsou to mylné představy…

MILOŠ NĚMEC

Někteří rodiče mají o službě v současné armádě mylné představy, když poukazují na to, že není bezpečná. Snad to mají z filmů, kde vojáci padají jako skosení nebo si řada tatínků ještě pamatuje službu, které se před časem museli podrobit oni. Discíplina tehdy určitě nebyla prvořadou záležitostí, přednost se dávala naleštěné technice a perfektnímu pořadovému kroku. Dnes už je to o něčem jiném. Pořádek a disciplína je na prvním místě, velká pozornost se u profesionálních vojáků věnuje i fyzickému a psychickému stavu. Profesionálem se tak dnes nestane každý. Platí přísná výběrová kritéria a sami odborníci nejlépe zjistí, kdo se do armády hodí a kdo by se službě v ní měl vyhnout širokým obloukem. Podle mého názoru by se měli rodiče přestat dívat na akční válečné filmy. Sami to svým potomkům leckdy zakazují. A vida, teď jsou tyto násilné snímky strašákem i pro ně…

Více čtěte zde: Studium na vojenské škole? Nedovolíme, hartusí rodiče