A protože pan Pilík je také u hasičů, nemohli nepřijít i starosta SDH Kladruby František Ammerling a jeho zástupce František Semorád. A tak si tři Františkové společně zavzpomínali. „Náš oslavenec je u hasičů plných 45 let,“ chválí jej starosta Ammerling. František Pilík neměl jednoduchý život. Původem pochází od Prahy, z Říčan.

V roce 1945 se přistěhoval do pohraničí, konkrétně do Kozlí u Ošelína. „Byla to taková samota u lesa, staral jsem se o celé hospodářství,“ vzpomíná pan František. V Ošelíně také poznal svou budoucí manželku Milenu. Do dvou let byla svatba a dítě na cestě. Po vyrabování osady v roce 1955 se přestěhovali do Kladrub. Jsou spolu už 62 let a zplodili dceru a tři syny. Ačkoliv se spolu škádlívají, mají se stále rádi. „To víte, je to prachmiliónový dědek, ale hodný a pracovitý, však jinak bych to s ním takovou dobu nevydržela,“ usmívá se paní Pilíková. Dcera Milena Karlová si také hned přisadila. „On náš taťka je pedant na práci, ani si neodpočine,“ říká dcera Milena.

Jak však bylo vidět, tátu by neměnila. Oslavenci se do důchodu nechtělo. Celý život v zemědělství jej poznamenal tak, že je to teprve dva roky, kdy šel do důchodu a ještě dnes má doma malé hospodářství v podobě hus, kachen a slepic. „Měl jsem s manželkou na starosti celý kravín, to bylo 110 krav, neznali jsme odpočinek ani ve dne, ani v noci. Když už jsem tam skončil, šel jsem ještě pomáhat panu Krausovi ke koním,“ vypráví dědeček 12 vnoučat, devíti pravnoučat a další tři ještě letos přibudou.

Však jim počítání rodiny zabralo hezkých pár minut. František Pilík nemá ve zdravotní kartě ani čárku. „Před lety mu býk ošklivě zranil nohu, dodnes ji má černou, ale k doktorovi jsem ho nedostala, musela jsem ho sama léčit řepíkem a propolisem,“ vzpomíná paní Pilíková. „Jo, jo, chudák Milenka, ta si se mnou užila a když jsem musel na vojnu, byla na všechno sama, jak na rodinu, tak na hospodářství, to by málokterá žena vydržela,“ chválí svou paní oslavenec.

Za svůj život znal samou práci, nekouřil, občas se ale napil něčeho ostřejšího. Z jídla má nejraději buchty s povidly, maso jej neláká, ani ryby nejí. A teprve teď poslední roky si našel chvilku na čtení, na Kozlí nebyl čas, ani elektřina, četlo se jen při petrolejkách, tak teď si to prý užívá. Ale ničeho nelituje, snad jen toho, že je kravín zavřený. Kdyby jej obnovili, prý by se hned vrátil do práce.