V pozdější době získali Kozolupy páni z Gutštejna. V následujících letech vystřídali Gutštejny Švamberkové z lestkovské rodové větve. V 16. a 17. století byla ves přivtělena k nedaleké Cebivi, s níž pak již natrvalo přechází k bezdružickému panství.

Nejvýznamnější historickou památkou Horních Kozolup byl původně gotický farní kostel sv. Petra a Pavla, připomínaný již ve 14. století. V 16. a 17. století byl jediným farním kostelem na cebivském panství, a tak sloužil za místo posledního odpočinku jeho šlechtickým majitelům. Také proto choval ve svém interiéru mnohé vzácné památky, upomínající zejména na pány z Gutštejna a ze Švamberka. Bohužel většina jich vzala za své při dvou požárech v roce 1947, po nichž byla stavba v roce 1950 zbořena. Mezi zničenými památkami byla také renesanční, legendami opředená kostelní lavice, zdobená dle starých topografií švamberským znakem. Místní kronika zde však zmiňuje znak se džbánem a se dvěma znaky s parožím, patřící zřejmě Gutštejnům. Dle tradice jde o starý znak obce, což dnes již nelze ověřit.

Po roce 1945 byla řada usedlostí zbořena, což je patrné dodnes. Zůstal zde zárodek kruhové návsi s č. p. 9 – 15 s klenutými vjezdy a brankami. V roce 1930 tady bylo 60 domů s 353 obyvateli, v roce 2004 klesl počet domů na 44, v nichž žilo 120 lidí.

Slavice (dříve též Mariafels) jsou prvně připomínány v roce 1329, kdy je zmiňován Leo (Lvík) ze Slavic. Dalším majitelem se stal v roce 1408 Bavor ze Švamberka a na Slavicích. Mezi ním a jeho příbuznými se v roce 1412 strhl spor, při němž byly Slavice patrně vyloupeny a zpustošeny. V 16. století se ves dostala k třebelskému panství, s nímž přešla v roce 1711 pod správu třebelskotrpís­tského statku hrabat ze Sinzendorfu. Mezi dalšími majiteli figuruje i rod Kinských. V roce 1896 koupil panství rytíř Vilém Kubinský, jehož rod byl v držení statku posledním. V okolí vsi se rozkládaly chmelnice, lze tu nalézt i pozůstatky po těžbě železné rudy. V roce 1654 je poprvé uváděn také německý název vsi „Mariafels“ – Svatá Mariina skála.

Zámek, který sloužil za sídlo vrchnostenských správců, vznikl koncem 18. století přestavbou starého ovčína. Zásadní přestavbou, při níž zanikly i poslední pozůstatky původní tvrze, prošel zámek kolem roku 1820 a získal při ní svoji současnou podobu. V roce 1925 byla k zámku přistavěna historizující věž v průčelí stavby. V zámku byla soustředěna významná sbírka historického nábytku, která byla po roce 1945 rozkradena.

Při silnici do Horních Kozolup stojí pod lipami kaple Bolestné Panny Marie z roku 1822. Z barokní sochy sv. Františka Xaverského z roku 1750, stávající při silnici do Záchlumí, zbyl dnes jen sokl s erbem některého ze zdejších správců.

Zatímco v roce 1930 žilo ve Slavicích v 65 usedlostech 312 obyvatel, v roce 2004 klesl jejich počet na 29 domů a 93 obyvatel. Tradicí se tu stává každoroční srpnová pouť Panny Marie Bolestné.

První zmínky o Strahovu se objevují až v roce 1379. Ve středověku náležela patrně vladykům ze Slavic. V 17. století je jmenována u Cebivi, po jehož přikoupení k Bezdružicím se stala trvalou součástí bezdružického panství.

Očín je uváděn již v roce 1237 (Přibyslav a Štěpán z Očína) – domácí vladykové z Očína se na tamní tvrzi udrželi až do konce 15. století. V roce 1544 byla vesnice součástí erpužického statku (v té době zpustla očínská tvrz), později přešla k Cebivi a s ní nakonec k Bezdružicím.

Samota Vlčkov leží na hraně údolí Zádubského potoka. Dříve nesla jméno Velzka a v roce 1838 se skládala pouze ze 4 usedlostí. Dnes jsou zde trvale obydleny 2 domy. Z Vlčkova se naskýtají neobvyklé pohledy na hrad Krasíkov (Švamberk). Zatímco z jiných míst regionu působí Krasíkov jako dominanta, vyčnívající nad okolním terénem, při pohledu z Vlčkova se tento hrad ztrácí v zeleni za ním stojícího Ovčího vrchu.

Osada Silniční domky existovala již v roce 1838, kdy jsou zde uváděny 4 usedlosti. Za pozornost tady stojí chráněná mohutná lípa.

Jihozápadně od Kozolup, v polovině vzdálenosti k Černošínu, leží samota Liběvice, která je pozůstatkem vsi, zaniklé za válek v 15. století­.