Je to komunikace, která obcí procházela již po staletí. Zhoř byla založena kolem obdélné návsi, a to v krajině s úrodnou půdou. Odtud patrně pramenila ona bohatost a prosperita zmiňovaná písemnými prameny.

Velmi zajímavý je vývoj názvu obce. Ve středověku byla ještě nepochybně česká, což dokumentuje název Zhorz, ostatně ještě Berní rula udává český název „ves Zhorž“, název byl však později poněmčen na Wesshorsch. Pozdější stabilní německý název Weshorsch tedy pochází od spojení slov ves a Zhoř. Obecněji a etymologicky řečeno slovo Zhoř pochází od slovesa vztahujícího se k hoření, takže získáváme další zajímavou stopu, totiž, že tu kdysi hořelo a obec patrně vznikla na tomto spáleništi.

Obec je poprvé reflektována v pramenech v roce 1239 (tedy pokud je míněna tato Zhoř, vyměnil ji klášter za újezd Bezděkovský, v přesném znění “villam nomine Zhors“, čili sídlo/ves jménem Zhoř), kdy se uvádělo, že patří severně ležícímu kladrubskému klášteru. Tomu také patřila až do roku 1850. Od té doby je, s výjimkou let 1979-90 coby osady Kladrub, obcí samostatnou.

Zhruba od roku 1340 v okolí obcí Zhoř a Skapce pracovaly doly na rudy, které si Karel Sulek z Prostiboře zřídil na základě privilegia uděleného markrabětem moravským Karlem. Zhoř je samozřejmě uvedena také v Berní rule (1654-55), a tento první katastr ji má za jednu z nejbohatších a největších obcí Kladrubska. Takové údaje je ovšem nutné také chápat v kontextu reality nedlouho po skončení 30-leté války, jíž mohla být obec, třebaže možná větší a bohatší, náhodou více ušetřena. Každopádně čítala na 20 selských dvorů. Z uvedených jmen jde vytušit i složení národnostní skladby (česká/německá), která tehdy byla zhruba vyrovnaná.

V roce 1930 obec měla 55 usedlostí obývaných 296 Němci a 3 Čechy. O změně po roce 1945 vypovídá i dosti vzdálená statistika z roku 1991, která uvádí jen 30 domů (vrcholem byl rok 1939 – 76 domů) a pouhých 145 obyvatel (1939 – 302 obyvatel). V roce 2001 pak Zhoř měla 32 domů a 154 obyvatel, což navádí v oblasti její vitality k mírnému optimismu.

Ještě v roce 1930 měla velkoryse pojatá obec na návsi celkem čtyři rybníky. Ve středu návsi stojí mariánská kaple z roku 1715, krytá plechovou střechou s lucernou, půdorysem šestiboká. Tato kaple skrývá zvonek, který už také něco pamatuje, je totiž datován do roku 1756. Kaple byla sice před nedávnem opravena, pokryta novým plechem, ale původní vnitřní zařízení, které padlo za oběť minulé éře, už nikdo vzkřísit nedokáže.

Při kraji vlevo při cestě do Kostelce stojí Boží muka z roku 1654 (v novější práci Příběhy vepsané do kamene, díl I., Zdeněk Procházka uvádí jako vytesaný letopočet 1694), uchovávající ve své výrazovosti ještě renesanční znaky, tedy nejstarší památka, kterou se Zhořští mohou pochlubit. Zajímavostí této kamenické práce (sokl, sloupcový dřík, hlavice s kapličkou) je, že nad kapličkou umístěný kovový kříž kdosi kdysi urazil, a tak se na na tomto místě nakonec ocitl klasický kovový křížek s Kristovým korpusem. Při cestě ze vsi ke kočovské hájovně (na severovýchod) pak rovněž stával při levé straně u lesa kamenný kříž, a badatel Georg Schmidt tehdy, tj. roku 1903, popisuje ve své práci o kamenných a pamětních křížích tuto drobnou památku již jako torzo, protože tehdy se na místě nalézal již jen dolní, klínový sokl (asi půl metru vysoký), zatímco horní část se zbývajícími rameny kříže již byla ulomena a v okolí se nenacházela. Dnes už nenaleznete ani zbytky kříže, ostatně, sama cesta k hájovně je dost zarostlá.