Nyní se pokouší dopátrat jedno zajímavé místo u Lesné. „Lesáci po válce za Lesnou objevili tajné sklady s německým materiálem a nějaké věci z těch skladů, přivezli na tachovskou pilu. Otec, který tam tehdy dělal, od nich dostal dva nové tmavomodré kabáty německého námořnictva, Matka mi z jednoho kabátu ušila pěknou bundu. Snad od té doby mám touhu najít nějaký tajný sklad,“ říká hledač František a pokračuje: „V roce 1951 jsem šel bratra, který je o osm let mladší, vyzvednout ze školky v nynější ul. Prokopa Holého. Šel jsem spodem přes bývalé koupaliště.“

Když ale přicházel k mlýnskému náhonu, uslyšel od lávky zoufalý dětský křik. Bylo to v zimě a pod třemi dětmi se prolomil led a ony se začaly topit. „Rychle jsem tam doběhl, sundal bundu a za rukáv jsem je po jednom vytáhnul na břeh. Děti pak s pláčem utíkaly domů. Ani nevím, kdo to byl. Námořnický kabát z tajného německého skladu alespoň posloužil dobré věci. V tu dobu náhonem teklo hodně vody. Husmanův mlýn byl v ještě v provozu.“

V překladu z jedné německé kroniky se hledač dočetl, že Němci za Lesnou postavili tři dobře zamaskované bunkry, kde ukryli velké množství různého materiálu. To byl impulz k hledání místa ukrytého u Lesné či Kolmu. „Druhou zajímavou informaci jsem získal od jednoho tachovského policisty. Dozvěděl jsem se, že v roce 1965 přišel na tachovskou policii občan bývalé NDR a řekl, že koncem války se skupinou vězňů budovali za Lesnou velké bunkry. Všechny spoluvězně prý pak postříleli, ale jemu jedinému se podařilo utéci. Tachovští policisté se s ním za Lesnou do lesa vydali podívat. Údajně tam měli najít kousek lebky a trochu železného šrotu. Druhý den byli tachovští policisté odvoláni a tento případ převzala Praha. Co zjistili policisté z Prahy, se nám nepodařilo zjistit. Tehdy se ale do lesů za Lesnou nesmělo,“ pokračuje v líčení příběhu.

Po třiceti letech se s dalšími hledači vypravil za Lesnou ty bunkry hledat, tou dobou bylo hraniční pásmo už zrušené a do míst se volně smělo. „Podařilo se nám tam najít jednoho starého hajného, který měl ruku v sádře. Když jsme mu řekli, že hledáme bunkry a kde je hledáme, tak nám řekl: chlapci chodíte špatně, až mi sundají sádru, já vám ty bunkry ukážu. Než mu sundali sádru, on umřel. Tak jsme nenašli ani bunkry a tím ani hromadný hrob vězňů, kteří ty bunkry stavěli. Možná, že se nám to najít někdy podaří.“