Pravidelně se svými elektronickými detektory pročesávají les i louky a také se účastní uklízecích brigád. Část lesa vždy uklidí a pak si jdou pátrat po pokladech ukrytých v zemi. „Už skoro dvacet let jezdí za mnou dva kamarádi, kteří také propadli kouzlu hledání detektory,“ říká František Soukup zakladatel a dlouholetý člen tachovského klubu HaP a dodává, že jsou opravdu zdaleka. Josef Dvořáček je z Ostravy a Petr Katz až z australské Sydney. „Společně pak hledáme s detektory v ruce v našich nádherných lesích,“ dodává.

Žádný velký poklad sice nenašli, a tak je vždy potěší nález dobové munice nebo kovových částí ošacení vojáků třeba i z první světové války. O to více jsou nadšení z nálezu mincí či kovových známek. Tak tomu bylo i u Pavlova Studence. „Každý jsme našli jednu minci. Nevypadaly nijak pěkně. Až doma, po částečném očištění, se na nich objevila kresba,“ dále popisuje hledač František, že dosud netušili, odkud mince jsou.

Za nějaký čas dostali tachovští hledači dopis z Austrálie. „Nedávno jeden australský potápěč tyto známky nalezl na dně moře, a my, staříci, jsme je pak našli detektorem v lese, u hranice s Německem,“ vysvětluje hledač a dodává, že zatím, co tehdy odpočívali po hledání, tak Petr Katz z Austrálie se na chvilku ztratil a tajně několik mincí zakopal. „Pak nás na to místo nenápadně nasměroval. I když víme, že tam byly na nás narafičené, udělaly nám radost. Takové známky či mince ještě u nás nikdo detektorem nenašel,“ usmívá se František Soukup z Tachova.

Měděné známky byly z nákladu, který pro firmu Hanks & Lloyd Tea Merchants převážela loď Dunbar. Ztroskotala při prudké bouři v roce 1857 na útesech u Nového jižního Walesu. Přežil jediný člen posádky, 121 jich zahynulo.