Na druhou stranu – drobné skalky na jihovýchodních svazích (výběžcích) vrchu jsou snadno přehlédnutelnými detaily. Také jsem je dlouho přehlížel, ale tentokráte jsem se rozhodl to změnit. Hledání samo je dobrodružstvím a jarní les je nejkrásnějším místem k dopolední procházce.

Vyrážím z údolí Brtného potoka, z míst, kde jej kříží silnice z Dlouhého Újezda k Pořejovu. Na březích už zase pérovníky pštrosí otevírají své čerstvě zelené kornouty, stejně jako před rokem. To jsem psal hlavně o nich. Brouzdám vzhůru podél drobného levostranného přítoku, mokrou travou, mezi listy šťavelů a mezi „stromečky" rozvíjejících se přesliček lesních a mezi mokrýši vstřícnolistými. Samozřejmě je tu i plno mechů a bahna. Nakonec ostrůvky pramenišť celkem dobře rozbíjí monotónní obrazy smrkových kultur.

Jdu podle mapy, časté mýtiny mne sice trochu matou, ale nakonec západně od lesní loučky nacházím první skalky. Jde spíše o balvanitý svah porostlý jehličnatým mlázím. Je tu i jakýsi v kamení ztracený pramen. Nic velkého, nic bizarního. Možná by tu mohl být vranec jedlový, stinná horská plavuň, ale nenašel jsem ji. Pravda, hledání jsem trochu odbyl, táhne mne to dál.

Je na čase představit vrch Ptáčník, kde by měly být další skalky. Dosahuje nadmořské výšky 691 m a od vrcholu Rozsochy jej dělí jen mělké sedlo. Na některých mapách nemá ani jméno, aby vás to nemátlo. Vůbec všechny mapy, tedy i ty dosti přesné turistické „padesátky" je třeba brát s rezervou. Příkladem z této lokality je starý židovský hřbitov u Dlouhého Újezdu, budete – li jej hledat podle označení v mapě, najdete jen lesem zarostlé muldy. Hřbitov se sice nachází v lese, ale o něco severněji, za loukou. Budete – li se držet popisky na rubu mapy a hledat „Západně v lese …", máte šanci o mnoho větší.

Ale zpět na Ptáčník. Má světle zelenou čepici, houští z buků, bříz a modřínů prostě v první půli května nemůže být jiné. Na vrcholu je jen pár kamenů, skalky objevím až o něco níže. Opět nejde o nic velkého, asi největší skalky jsou dnes v pasece, takže nejlépe viditelné. Tvoří je výchozy pararul, zde převažujících hornin. Kdo se zkrátka bude chtít podívat na větší skály, nechť vyleze až na vrchol Rozsochy nebo na protější Brtník.

Na závěr udělám malou zastávku přímo v Dlouhém Újezdu. Víte, že často píši o starých stromech, no tak jsem se kdysi zmínil i o jilmu drsném rostoucím na zahradě za domkem s „dvojštítem" u silnice na Tachov. Tehdy před dvěma nebo třemi lety měl jilm úctyhodný obvod kmene 437 cm a jevil se nám jako celkem vitální, bez větších problémů. Když jsem tudy projížděl první májovou neděli, jilm ležel na zemi. Doptal jsem se u paní starostky Kořínkové na důvody pokácení a ta mi je ochotně obratem sdělila – kořenový systém stromu narušoval základy domu, suché větve ohrožovaly majitele a navíc bylo zjištěno, že kmen je uvnitř vyhnilý. Tak vidíte, někdy první dojem klame i u stromu.

Miroslav Trégler