Byl u toho také tehdy šestačtyřicetiletý Kamil Báča, rovněž pracovník UD Tachov. „Poprvé jsme se sešli dvaadvacátého, na náměstí nás bylo asi kolem třiceti, vesměs to byli kolegové a jejich rodinní příslušníci. Další lidé stáli na chodnících opodál a pozorovali,“ vzpomíná Báča.

Cestu na následující setkání už si našlo několik stovek lidí a akce byla také ozvučena. Aparaturu zapůjčilo kulturní středisko. „Na jednu z demonstrací přišel mezi nás i tehdejší starosta Tachova, tedy předseda městského národního výboru, Richard Volka a celkem otevřeně jsme diskutovali,“ dodal.

Kamil Báča se stal šéfem okresního koordinačního centra právě vznikajícího Občanského fóra. „Komunikovali jsme s Plzní, Prahou, abychom mohli přinést aktuální a čerstvé informace, po kterých lidé volali.“

Ještě než začal pracovat v Uranových dolech, byl Báča důstojníkem z povolání. „Z armády mě ale po roce 1968 vyhodili, protože jsem nesouhlasil s okupací Československa.“

Děti v mateřince přivolávaly Podzimníčka, nejprve ale rodiče uklízeli zahradu
Děti v mateřince přivolávaly Podzimníčka, nejprve ale rodiče uklízeli zahradu

Od revoluce v roce 1989 tedy hodně očekával. „A také se toho hodně změnilo. Na druhé straně musím říct, že v hlavách některých lidí se ale mnoho nezměnilo. Celkově jsem ale spokojený. Dokázali jsme, že jsme národ, který dokáže udělat klidnou revoluci bez zbytečných krveprolití. Ale další vývoj jsem si představoval trochu jinak, takže mne mrzí, že naše společnost mohla být ještě o kousek dál,“ svěřil se Deníku.

MILICE V LESÍCH?

Vedle Kamila Báči dělal revoluci v Tachově také Vítězslav Padevět, další „uraňák“. Tehdy mu bylo 31 let a fakt, že motorem listopadových událostí v Tachově byli uraňáci, mu připadá logický. „Na uranových dolech byla tvrdá práce, bylo to takové hodně chlapské zaměstnání s relativně malým počtem komunistů v kolektivu,“ vysvětluje si s trochou nadsázky.

„Ale vážně, v prvních dnech listopadového dění jsme ze strany vedení našeho podniku slyšeli různé výhrůžky všelijakých sankcí za účast a iniciativu na protestech. Tyto výhrůžky ale postupně utichaly a nikdy nebyly naplněny. Také se proslýchalo, že okolo Tachova byli údajně připraveni milicionáři, aby mohli případně zasáhnout,“ vzpomíná Padevět. Dodává ovšem, že nikdo z tehdejší policie či armády proti demonstrantům v Tachově nezasahoval.

Listopadové události a dobu těsně po nich provázela podle jeho slov euforie, tolerance a dobrá nálada ve společnosti. „Živě si vzpomínám na stříhání železné opony nedaleko Rozvadova ministry Genscherem a Dienstbierem. V revolučních týdnech byla většina lidí rozjařená, byli jsme sjednocení, byla stále skvělá nálada. Škoda, že se očekávání toho, co přinese Listopad, naplnilo jen zčásti,“ posteskl si Padevět.

Kromě výše jmenovaných se k iniciátorům listopadové revoluce v Tachově a následnému založení Občanského fóra řadí třeba ještě Rudolf Tomšů, Ivan Dranko, Antonín Zíka, či již zesnulý Jiří Hlávka.

Jiří Kohout