Zdá se, že předčasný Medard už snad dva týdny kropí krajinu, jaké počasí prý na něj bývá, šest neděl trvání mívá. Průpovídka o Medardově kápi je bezpochyby nejpopulárnější pranostikou měsíce června a možná i celého roku – Medardova kápě, čtyřicet dní kape. Jsou i rčení další, méně známá. Třeba, že jasný den na Medarda (8.6.) tiší rolníkovo naříkání; jaké počasí o něm, takové je o žních. Když na Medarda prší, voda břehy vrší; těžko se pak seno suší. Prší-li na Medarda i Prokopa, shnije mandel i kopa.

Medard nemá mrazův více, by nezmrzly nám vinice. Červen trávu podtíná, Medard deště mívá. Uznávaná medardovská čtyřicítka je známa více než čtyři století. Navíc se zdá, že tvůrci pranostik převzali tuto číslovku jako obraznou časovou míru pro označování jevů, trvajících delší dobu. Tak Matěj Poličanský roku 1613 vytýká křesťanům mimo jiné pověrečnou víru, že Medard vládne deštěm. Jisté je, že deštivé a chladnější počasí se v červnu skutečně vyskytuje. Tento jev souvisí s typickým rysem středoevropského podnebí, totiž s letními vpády studeného a vlhkého mořského vzduchu, které byly již v závěru 19. století nazvány meteorology evropským letním monzunem. Červnové chození za houbami Náš víkendový turista nedbá peripetií počasí, jsou-li okolnosti příznivé pro první houbařskou vycházku roku. Právě nevlídné dny totiž přinášejí jistou lákavou naději prvních houbových kloboučků při okrajích lesních cest, ve světlých porostech i v trávnících a křovinách za humny. Za opakujících se dešťů pršívá už i v lese pod stromy, ale úlovek není ještě zaručen.

A už vůbec nemůžeme počítat s tím, že najdeme všechny druhy hub závěru jara pohromadě. Hodně houbařských výšlapů je zcela bezvýsledných, častěji přineseme pár klíšťat na těle, než plodnic v košíku. Ale podhoubí by nyní muselo být zcela neuznalé, aby nevyslyšelo volání početných přepršek, vlahých nocí a poměrně pěkných dnů. Vždyť ještě svatá Tonička (12.6.) mívá často uplakaná očička, což odpovídá charakteru červnového počasí. Když houby, tak nejraději hřiby Není pochyb, že s prvními houbami je to podobně jako v loterii – vládne tu náhoda a většinou vyhrává ten, kdo to vůbec nečekal. A s hřiby je to tak, že buď rostou, nebo nerostou – nejdříve se objevuje, hlavně u lesních cest, hřib kovář. Můžeme vás ujistit, že už v druhé polovině května byly pěkné plodnice kováře k vidění v tachovských parcích, také u autobusového nádraží.

Už brzy poroste ve světlých borech třeba na Bezdružicku, v okolí Stříbra a Výrova pohledný hřib borový, který bývá vítaným vedlejším úlovkem při sběru prvních borůvek. Na hrázích rybníků a v doubravách je pravidlem další pohledný známý, totiž hřib dubový.

Od polévky po smržový salát Houby čerstvé i konzervované jsou klenotem české kuchyně, a nemusíme vždy trvat jen na hřibech. Právě nyní můžeme sbírat třeba jednu z nejlepších polévkových hub, špičku obecnou.

Ta vyrůstá od jara v trávnících, na mezích a při okrajích cest, a to roztroušeně v celém tachovském regionu. Platí přitom, že kde jste ji našli vloni či předloni, určitě vyrazí i letos. Tato drobná špička se dá dobře sušit, když ji znovu namočíme, nabývá vláčnosti jako čerstvá. Její plodnice vyrůstají jen z nejmladšího podhoubí, přitom často vznikají tzv. čarodějné kruhy, takže o množství plodnic není nouze. Kdo z nás nasbírá v přírodě smrže, může si připravit smržový salát s ředkvičkami. Pokrájené smrže uvaříme v hovězím bujónu, po vychladnutí přidáme na kolečka rozkrájené ředkvičky. Osolíme, přidáme zbylý vývar a přikapeme citronovou šťávu, nakonec salát ozdobíme petrželovou natí. Takže dobrou chuť a až víkend zavolá, buďme připraveni na voňavý čas dalších houbařských potěšení.