Mohutný hrad Třebel, který se zapsal do dějin regionu jako mohutná pevnost tyčící se nad Kosovským potokem při významné obchodní stezce, procházející Tachovskem. Ta vedla z Plzně přes města Stříbro a Planou dále do Německa. Právě u Třebele čekalo na obchodníky nepříjemně hluboké údolí, s nímž se museli vypořádat. Hlavně pokud šlo o transport těžkého nákladu.

Třebelští zakladatelé pocházeli z mohutného rodu vladyků Svojšínských, jenž se chlubil množstvím větví. S přídomkem z Třebele je prvně připomínán jistý pan Oldřich, a to zápisy datovanými k roku 1251.

Velkému rozvoji vděčil hrad i přilehlé panství teprve pánům ze Švamberka, kteří kolem rodového hradu Švamberk u Konstantinových Lázní, známého též jako Krasíkov, i uvedené Třebele založili nesmírně rozlehlé panství. Dobu scelování pozemků i statků, jež vedly ke vzniku regionálního hospodářského impéria, můžeme datovat k počátku 16. století.

Před polovinou onoho věku, snad po roce 1624, stanul v čele švamberského zboží zcela samostatně příslušník rodu Jan Bedřich, který to dotáhl až na tajného císařského radu a zemského soudce. Moc si ale Třebele neužil. Zejména po vypuknutí evropského konfliktu, známého též jako třicetiletá válka. Problémy mu působili hlavě Švédové. Nejenže jej roku 1647 zajali a za propuštění si vynutili vysokánské výkupné, leč stejného léta švédští vojáci pod velením generála Wrangela obsadili jednak rodový Švamberk-Krasíkov, byť tou dobou již zchátralý, a posléze Wrangelovi vojáci hledají útočiště před císařskými v pevných zdech Třebele, což ale vedlo posléze ke zničení hradu, a to jak bojovou činností, tak později z nařízení císaře, aby se ruina nemohla stát nouzovým opevněním nepřítele. Jan Bedřich ze Švamberka tak rázem přišel o oba své hrady.

Jak ale pevná Třebel v době, kdy se uvnitř hradeb bránila hrstka statečných švédských vojáků, vypadala? Celý hrad se dělil na dvě části: Horní a Dolní. Byť ta níže položená část sloužila především k hospodářským účelům, chránil ji mohutný trojboký bastion. K nedostupnosti hradeb posloužily i strmé stráně okolního svahu. Od vsi pod hradem se zvedala a vinula vzhůru přístupová cesta, nacházející se pod dobrým dohledem i dostřelem obránců pevnosti.

Pokud jde o jádro hradu, jeho půdorys byl založen na obdélníku, lemovaném různými budovami o jednom či dvou patrech. Na dochované, ale poměrně spolehlivé rytině z doby obléhání spatřujeme také válcovou věž na jihovýchodě či zastřešené hranolové těleso severozápadní věže a samozřejmě nezbytné rovné hradby. Bohužel, kromě malého sklípku, nepatrných pozůstatků hradeb či zbytků příkopu a valů se z někdejšího mohutného hradu do dnešních časů nic jiného nedochovalo.

David Růžička