Italské hudební těleso, které zavítalo do našeho okresního města, aby svým vystoupením přispělo ke slavnostnímu rázu tohoto hudebního maratónu, čekalo vřelé přijetí. Vzájemná spolupráce s hudebníky Kadlecova orchestru má dvanáctiletou tradici. Když v roce 2003 folková skupina A je to z Toužimi hledala parťáky na společné účinkování při 80. výročí založení Bandy San Valentino, přijali naši muzikanti pozvání do Itálie prostřednictvím svého bývalého učitele ZUŠ v Tachově, Petra Malůška. Ten v té době, jako člen Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních a houslista „Ajťáků" se rozhodl, že za hranice pojedou s ním členové Kadlecova orchestru. Tak tedy začala éra vzájemných výměnných zájezdů a česko-italských kontaktů. To letošní setkání bylo jakousi odplatou za návštěvu našich mladých v Itálii, kde rozdávali radost a dobrou náladu se svým programem v roce 2013, ve vinařské oblasti regionu Trentino. A že u nás, na Tachovsku šlo skutečně o nebývalé vystoupení, o tom se mohl přesvědčit každý, kdo tento sobotní večer do společenského sálu zavítal.

„Ještě nikdy v naší devětatřicetileté historii jsme začátek našeho programu nestanovili na tak pozdní večerní hodinu," říká moderátorka pořadu Alena Kadlecová. „Mělo to, samozřejmě, řadu objektivních příčin. Po slavnostním přijetí našich hostů starostou města Jiřím Stručkem a po prohlídce nově otevřených zámeckých prostor jsme odcestovali do Stříbra, kde se obě naše tělesa přestavila se svými programy na dvaadvacátém ročníku přehlídky dechových orchestrů, který proběhl téhož dne v odpoledních hodinách. Všechno jsme ale stihli a na koncert před našimi občany jsme stoprocentně připraveni."

Samotné vystoupení obou hudebních těles bylo rozděleno do dvou samostatných programových bloků. Nejprve diváci vyslechli skladby holandského mistra Jakoba De Haana Queen's Park Melody a první tři části z díla The Universal Band Collection, a dále pak tvorbu Teda Huggense, Ragtime Suite v podání našeho orchestru, aby si za dirigentským pultem předali taktovku Josef Kadlec se svým italským protějškem, Leonardem Sonnem.
A pak již sálem zazněly skladby Unter Dem Doppel Adler, Pacifik Dreams, Signature, Pirati dei Caribi, Robin Hood a řada dalších děl světových mistrů ve strhujícím podání italských umělců, oděných v tyrolských krojích. Výkon byl oceňován dlouhotrvajícím potleskem nejen přítomného publika, ale i muzikantů obou hudebních těles navzájem. A jak už to v takových situacích bývá vcelku běžným zvykem, závěrečnou polku Františka Kmocha Muziky, muziky, zahrály oba orchestry současně.

Součástí slavnostního večera bylo i předání darů a upomínkových předmětů členům orchestru, přítomným zástupcům města Tachova, a všem těm, kdo mají o rozvoj dechového orchestru mladých v našem okresním městě největší zásluhy. Když jeho prezident Josef Junek poděkoval italským přátelům i našim muzikantům za vskutku mimořádný umělecký zážitek, zdálo se, že je večer u konce. A pokud se někdo domníval, že závěrečné tóny směsice Kmochových polek jsou tečkou za tímto jedinečným večerem, hluboce se mýlil.

Na opačném konci společenského sálu čekalo na svou příležitost tachovské duo Los Pavlínos, aby účastníky večera strhlo do víru veselí, zpěvu a tance, tak říkajíc, z jiného soudku. Hrálo se dlouho přes půlnoc. Z dirigenta Leonardo Sonn se stal zpěvák ryzí moderny, a tak sálem zněly italské písně za bouřlivého skandování tachovské a italské omladiny. Inu hudba nezná hranic a její příznivci nedělají rozdíl mezi jednotlivými hudebními žánry.
Jarní koncert dechových hudeb se dokonale vydařil. Škoda jen, že návštěvnost v sále nebyla taková, jak by si jistě tato mimořádná akce zasloužila. Když na závěrečnou skladbu českého muzikanta a skladatele dechové hudby Františka Kmocha nastoupili členové obou kapel současně, bylo jich na pódiu skoro víc, než přítomných lidí v sále. Příčiny lze hledat těžko. Přesto to byla velká škoda a rozhodně bylo o co přijít. Jak nás pořadatelé ale přesvědčili, určitě nejde o akci poslední. Italský orchestr se u nás cítil velice dobře, tradiční česká pohostinnost nedoznala trhlin. A jak se vyjádřil dirigent a muzikant v jedné osobě L. Sonn, určitě se k nám všichni rádi a pokud možno zase brzy vrátí.

Oldřich Voráček