Muž silné postavy a mohutných rukou, které potřebuje ke své práci. Tu vykonává také u výhně, odkud vyndává doběla rozpálený kov, aby ho následně s umem jemu vlastním zpracoval. Kdo zavítá na akce typu Husitských slavností, jistě ho tam najde. Oděn do kožené zástěry, obklopen různorodým kovářským náčiním, malým ponkem a kovadlinou, kuje praktické i umělecké předměty nebo odlévá a pak razí groše, coby suvenýry pro návštěvníky. Řeč je o Bohuslavu Ježdíkovi, kováři se znalostí historie tohoto černého řemesla.

Kovařina je tradiční řemeslo. Jaký je rozdíl mezi kovářskou prací dnes a před sto lety?

Dříve byl kovář odkázaný na nějaký prostor, kde měl svojí dílničku, kde tahal ručně měch. Maximálně tam měl vodní kolo, a to pohánělo malý buchar, tak zvaný hamr. Dnes je to jednodušší o to, že existují pneumatické nebo pérové buchary. Tím je hodně ulehčena dřina. Ale to finální kování se stejně neudělá jinak, než rukou. Dnes také mají kováři velikou spoustu různých komponentů. Málokdo dnes dělá něco z kusu materiálu, třeba aby vykoval list. K tomu existují výlisky a ty se jen dotvarovávají. Já tomu říkám hudlařina

Dokázal by se dnešní člověk obejít bez tradičního kováře?

Záleží na tom, jaký je kdo hospodář. Někdo otupí majzlík, tak ho zahodí a koupí si nový. Když je dobrý hospodář, tak ho dá ke kováři, aby mu ho vytáhl, překoval a zakalil. Potom v takových devadesáti procentech je ten překovaný majzlík kvalitnější, než vyrobený ve fabrice strojově vyráběný. Je to jeden příklad.

Kovářská práce má řadu odvětví. Co dříve dělal podkovář?

Kovář na vesnici vytahoval břity na pluhy, klepal kosy, okovával vozy a podobné práce. Podkovář je kovář specialista, s nějakou zkušeností s péčí o koně, s paznehty dobytka nebo i s chovem koz. Podkováři strouhali paznehty kravám a ošetřovali kopyta koním. Dalo by se říci, že to byl takový poloviční zvěrolékař.

Správný podkovář musel umět udělat podkovu, která léčila. Když si kůň rozštípl kopyto, tak musel udělat tak zvanou zavírací podkovu, která měla takové uši a stahovala kopyto k sobě.

Jak jste se dostal vy ke kovařině?

Původně jsem se vyučil tesařem. Pak z nutnosti uživit rodinu jsem jezdil po montážích s jeřábem. Potřebovali jsme tam lana obšitá kůží. Tehdy jsem si večerně udělal sedlařinu, brašnařinu. Pak jsem šel do škodovky na nábor. Využil jsem smlouvy a vyučil se tam kovářem. Dělal jsem tam na malé kovárně. To ale znamenalo, že nejlehčí obrobek měl desítky kilo. Teprve za čas jsem udělal večerní školu uměleckého kovářství a restaurátorství­.