VYBRAT REGION
Zavřít mapu

I vážení občané dělali ve škole průšvihy

Tachovsko – A opět do školy. Někteří poprvé, pro jiné bude letošní školní rok tím posledním a zůstanou jen vzpomínky. Roky ty méně příjemné obrousí a uchováme si ve své mysli jen ty nejzajímavější, nejmilejší, ale také ty největší školní průšvihy.

1.9.2011
SDÍLEJ:

Škola. Ilustrační fotografie.Foto: DENÍK/Attila Racek

A právě na ně jsme se zeptali několika lidí, kteří dnes platí za vážené občany. Jaký byl jejich největší školní průšvih? A jak se dokázali přenést přes průšvihy svých dětí?

Josef Kožnar, vedoucí odboru školství a kultury MěÚ Tachov, otec dvou dcer.

„Na žádný velký individuální průšvih si nepamatuji, ale na jeden kolektivní nezapomenu. Chodil jsem na ZŠ Hornická. Událost se týká doby, kdy jsem byl v deváté třídě. Měli jsme družbu se školou z Rimavské Soboty. Děti přijely k nám, bydlely v rodinách, měli jsme pro ně připravené různé akce. Pak jsme vyrazili my do Rimavské Soboty. Jeli jsme vlakem. Zatímco učitelé byli z cesty i z nás unavení a pospávali, my jsme v kupé vymýšleli lumpárny. Pamatuji se, že jsme například hráli soutěž o nejkrásnější dámské a pánské nohy, i když v našem podání spíš o holčičí a klukovské. Pak jsme se nějak začali dohadovat, jestli záchranná brzda ve vlaku opravdu funguje nebo je to jen atrapa. No, tak jsme to vyzkoušeli. Opravdu už nevím, kdo to byl, kdo za ni zatáhl. Vlak, který se nacházel na trase mezi Prahou a Bratislavou zastavil, brzda fungovala. Samozřejmě se to pak řešilo ve škole, ale jak to dopadlo, už si nepamatuji. Ale pořád si dokážu vybavit ten pocit hrůzy, když vlak skutečně zůstal stát.

Mám dvě dospělé dcery, jedna je učitelkou. Myslím, že žádný velký průšvih neměly a nebo jsme se o něm nedozvěděli. Tu starší jsem měl dokonce na tělocvik. Nechtěl jsem, aby si ostatní děti myslely, že jí nadržuji, tak jsem na ni byl extrémně přísný. I dcera chtěla ukázat, že u otce nemá protekci, a tak moc se snažila, až si při nácviku skoku do dálky zlomila ruku.“

Zdeněk Hnát, ředitel ZŠ Zárečná, Tachov, dvě děti.

„Základní školu jsem absolvoval v Loučovicích na Českokrumlovsku, pak následovalo Gymnázium Kaplice. Do Tachova jsem přišel v roce 1987, protože tu sháněli učitele, který se zároveň věnuje sportu.

Nepamatuji se, že bych měl nějaký velký průšvih. K dobrému ale dávám učitelům občas historku z první třídy, když je žádám, aby nebyli na děti přehnaně přísní. Měli jsme notýsky, do nichž nám třídní učitelka zapisovala známky, vzkazy a měli jsme je dávat podepisovat rodičům. A já jednou zapomněl. Zjistil jsem to až ve škole. Měl jsem z toho hrozné trauma, nevěděl jsem, co mám dělat, když tam ten podpis chybí. Tak mě napadla ta nejjednodušší věc. Podpis jsem tam prostě dětským písmem vyrobil. Rozhodně jsem nechtěl podvádět, jen dopsat, co chybělo. Podepsal jsem se Zdeněček Hnátů.

Na gymnáziu už pak nějaké průšvihy byly, ale nikdy ne takové, aby to vedlo třeba ke zhoršené známce z chování.

A nepamatuji se ani na průšvihy svých dětí, nikdy žádné velké problémy nebyly. Ty malé jsme řešili vysvětlováním, popovídáním si.“

Martina Němečková, starostka Plané, bývalá učitelka, dvě dcery.

„První dvě třídy jsem chodila do školy v Mariánských Lázních, pak jsme se přestěhovali do Plané. Na gymnázium jsem dojížděla do Tachova. Nemívala jsem průšvihy. Ale stejně, jako pan ředitel Hnát, i já jsem v první třídě zapomněla dát podepsat rodičům notýsek. Tak jsem si ho podepsala sama. Tatínkův podpis šel docela dobře napodobit, psal takové klikyháky, které jsem zvládla.

Byla jsem takový typ, který se ze všeho vykecal. Starší dcera to zdědila, byla kolem šestnácti, sedmnácti hubatá po mamince. Dnes je ji 21 a studuje ekonomickou fakultu. Mladší je patnáct, tak čekám, jak to bude za rok, dva vypadat. Ale myslím, že ani tady nepadlo jablko daleko od stromu.“

Jana Válová, ředitelka Základní umělecké školy Tachov, dvě dcery.

„Na svůj největší průšvih jsem nebyla sama, byl kolektivní. Chodila jsem do školy v Milevsku. Jednou ve sborovně, nad kterou jsme měli třídu, spadl lustr. My jsme totiž nahoře pořádali o polední přestávce závody na židličkách. Odklidili jsme lavice a v uličce se konala vyřazovací soutěž dvojic o to, kdo se odstrkováním co nejdříve dostane k tabuli. Patřila jsem k těm lepším, občas jsem i vyhrála.

Na školní roky vzpomínám moc ráda, měla jsem štěstí na výborné učitele. Třídní na gymnáziu jsme nejdřív nemohli moc přijít na chuť. Pak nám škola pro neúspěchy a lumpárny, ale hlavně pro neúčast na brigádách ve sběru brambor a kamene zakázala výlet. Tak jsme si ho rebelsky udělali sami. Ale neměli jsme z něj očekávanou radost. Třídní učitelka nejen, že nás nenapráskala, ale udělala nám výlet hned na začátku dalšího školního roku v září. Tím si nás získala.

Jedna z dcer už je dospělá, druhá studuje na gymnáziu. Zatím jsme všechno zvládali bez nějakých velkých průšvihů, možná proto, že obě byly dost vytížené, a to z vlastní vůle.“

Bohuslav Červený, starosta Stříbra, dříve ředitel školy.

„Patřím mezi ty, které škola provázela výraznou část života. Zažil jsem hezké chvíle v různých dobách – i oslovování „soudruhu učiteli“ a zdravení „čest práci“. Študácký i kantorský svět je neopakovatelný a nádherný, bez ohledu na dobu, ve které jej prožíváme. Při nedávném setkání se spolužáky z 8. třídy základní školy jsme zavzpomínali na legendární postavu stříbrského gymnázia – pana, tehdy soudruha, ředitele Viléma Sedmeru. Měli jsme ho rádi pro jeho nádhernou nenormálnost v dobrém slova smyslu, a to při stoprocentní lidskosti. Vyhrála vzpomínka na předčasnou a tajnou sklizeň jablek ve školním sadu, který nesl čestný název Sad XIV. sjezdu KSČ. Usazeni s kamarádem v koruně stromu jsme pojídali jablka – ta kradená jsou vždy nejsladší. Vtom jsme byli vyrušeni cupitavým krokem obrýleného ředitele. Kamarád psychicky nezvládl vyhrocenou situaci a zvítězily u něj dlouho vštěpované morální zásady slušného vychování. Překvapený ředitel se zastavil a zíral do větví jabloní. Z jedné z nich se totiž ozvalo: „Čest práci, soudruhu řediteli!“

Dagmar Jiroušková, tachovská policejní mluvčí.

„Žádný velký průšvih se mi nevybavuje. Snad jen ten, kdy jsme se už jako studenti gymnázia takzvaně ulili z vyučování. Byli jsme celá třída u zubaře. Polovina se vrátila spořádaně do školy, druhá – a já byla mezi nimi, se šla projít po městě. Když jsme se vrátili do školy, učitel už na nás čekal v šatně. Následoval kolektivní trest . Po příchodu do třídy jsme okamžitě psali písemku.“

Autor: Marie Podzimková

1.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Volby se samozřejmě nevyhnuly ani vesnicím. Již od začátku se voliči k urnám dostavili také v obcích Horní Kozolupy a Slavice.

I v komunistické baště vyhrálo Babišovo ANO

Roman Hubník.

Hubník: Škoda první půle

V uličkách Tachova vyhrál Tomáš Jaša

Tachov – Více než 150 běžců v několika věkových kategoriích přilákal tradiční říjnový Večerní běh Tachovem.

Ve Stříbře šla volit i maminka před porodem, v komisi byla žena s trikolorou

Stříbro - Volební okrsek číslo šest ve Stříbře je v budově Základní školy v Gagarinově ulici.

Výlov Regentu začal

Stovky milovníků rybích pochoutek se zúčastnily prvního oficiálního dne výlovu rybníku Regent, který je největším rybníkem na území Tachovska.

Čeští a bavorští policisté se radili o migraci, pronásledování i drog

Tachov – Ke společné diskusní poradě zasedli v Tachově na zámku policisté z tachovského okresu a příhraničních regionů Bavorska.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení