Doslova v obležení bylo ve středu večer Muzeum Českého lesa v Tachově. Množství návštěvníků zavítalo na vernisáž právě zahajované výstavy Indiánský svět. Jak samotný název výstavy napovídá, celý večer se točil kolem původních obyvatel Severní Ameriky. Průvodní komentář z úst náčelníka skupiny Bílé Vrány, která výstavu připravila, zpestřily rytmické tóny bubnu a zpěv indiánských písní.

Indiánský čas

Než ale začala vlastní vernisáž, vyslechli si návštěvníci povídání o čase, jak ho vnímali indiáni. Vyprávění se ujal již zmíněný náčelník Roman Konečný. „Pro indiány byl čas taková povrchní veličina. Oni k ničemu vlastně ani časový harmonogram nepotřebovali. Zastávali názor, že indiánský čas je ta pravá chvíle, kdy se daná věc má udělat," řekl úvodem a pokračoval příběhem svého kamaráda, který se vypravil do Ameriky za indiánským přítelem. Ten mu nabídl, že společně vyrazí na lov a to hned druhý den ráno. Jenže indián na místo srazu nepřišel. Když se tentýž den setkali, indián jen pronesl, že dnes není ten správný čas na lov. To se opakovalo ještě další den, až si Evropan řekl, že nebude dbát na domluvu. Následující ráno nikam nešel, zůstal spát. Jaké bylo jeho překvapení, když mu indián přišel zabouchat na dveře se slovy: kde jsi? Jdeme na lov, vždyť jsme domluvení. Teprve třetí den byl totiž ten správný čas pro lov.

Teprve poté na vernisáž dorazili hudebníci skupiny Wanbli Ohitika Singers, kteří se nechtěně zdrželi cestou na dálnici a mohla zaznít i indiánská hudba. Prefektářem muzea, zaplněným do posledního místa, zněly rytmické údery do velikého bubnu a zpěv písní.

Do Tachova zavítala výstava přibližující svět původních obyvatel Severní Ameriky.Rituální zapálení ohně

Při té příležitosti došlo také na rituální zapálení ohně křesáním ocílky do pazourku a rozfoukáváním. Žhavé uhlíky pak zapálily v misce byliny – sladkou trávu a pelyněk a z nich stoupal dým. „Jde o rituál očištění místa a sebe sama. Indiáni věří, že když zapálí určité druhy bylinek, tak přivolají buď dobré, nebo zlé síly.

„Jsme celí indiáni. Když se podíváte na mne, lepšího indiána neuvidíte," ironizoval náčelník s tím, že má samozřejmě kulatý slovanský obličej a indiánské krve pramálo. „Říkáte si asi, proč tedy zrovna my se zajímáme o indiánský svět," odpovědi se přítomným dostalo vzápětí. „Indiáni v sobě nesli nenahraditelný systém morálních hodnot, určitého vztahu k sobě samým," vysvětlil Konečný a pokračoval, že indiáni nebyli jen lidumilové, kteří se milovali. Dokázali samozřejmě být i tvrdí. „Vše bylo dáno určitou přímočarostí života. Indián nežil jako my, kteří si vybíráme, jací chceme být. On byl takový, jaký byl. Když bylo potřeba válčit, válčil, když bylo potřeba milovat, tak miloval. Když bylo třeba být ohleduplný k starým, tak byl ohleduplný, protože věděl, že jednou bude starý i on sám. Indiáni také nebyli žádní přehnaní ekologové, nicméně si uvědomovali, že když si zničí přírodu, nebudou mít kde žít, když si vyloví zvířata a otráví vodu nebudou mít co jíst a pít. Nevím, jestli si i my a dnešní civilizace toto řádně uvědomujeme, jestli pro své potomky zanecháme zemi, kde se bude dát žít."

Nahlédněte 
do života indiánů

Po dalším vystoupení skupiny Wanbli Ohitika Singers došlo na představení samotné výstavy. Prostřednictvím mnoha exponátů je možné tak alespoň trochu nahlédnout do všedního života původních obyvatel Severní Ameriky, ale také poznat jaké měli zbraně či jak chodili oblékaní. „Všechny ty věci jsou repliky, vyrobili jsme si je na základě studia. Používáme je normálně při táboření," upozornil náčelník. Na návštěvníky tak čekaly věci normálně používané k táboření a tak tyto věci v podstatě žijí.

Výstavu připravila skupina lidí Kangi Skapi neboli Bílé Vrány ve spolupráci s Muzeem Českého lesa v Tachově. „Tachov je takovým věcem, jaké jsme zde připravili, otevřený. Na rozdíl od například Domažlic odkud je valná většina naší party," uzavřel Roman Konečný indiánským jménem Ewatuwan Hanwi. Parta nadšenců se už roky věnuje studiu života severoamerických indiánů a její historie sahá až do devadesátých let minulého století.

Výstava Indiánský svět potrvá v muzeu do konce února a k vidění je například indiánské tee-pee, zbraně, nádobí, oblečení, věci denní potřeby, kůže zvířat, ale i saně nebo ozdoby. Doplněna je o řadu fotografií a popisných textů.