Představitelem Vršeckého ve filmu Drsná Planina byl Jiří Bartoška a Vejvodu hrál Ladislav Potměšil. Oba herci zajížděli v období natáčení filmu často na Tachovsko. Některý den si Jiří Bartoška jen tak zaběhal v lese u Halže, spolu s pohraničním psem, kterého měl na vodítku. Myslím, že těch náročných scén si užili oba herci dost a dost. Běhali, padali, jezdili na lyžích i ve starých autech.

Jiří Bartoška byl vycházející hvězdou českého filmu. Tehdy se mladí muži nepyšnili vyholenými hlavami, ale naopak, vlasy zakrývaly uši i krk většiny mládeže. A protože se film točí na přeskáčku, bylo nutné hlídat, jak herec vypadal například při záběru v nádražní hospůdce a potom na nádraží. Každá tato scéna se točila samostatně a byl zde dokonce rozdíl několika měsíců. První den, to se točila scéna ve Starém Sedlišti, kde byla hospůdka, byl Jiří Bartoška způsobně ostříhaný.

Po delší době se v Boru pokračovalo natáčením přímo na nádraží. Obě scény přímo navazovaly a jenom pozorný divák si všimne, že za tu dobu, co přešel Bartoška a Potměšil z perónu do hospůdky se Jiřímu Bartoškovi zkrátily vlasy. Maskérky musely často sčesávat neposlušné vlasy za uši, aby alespoň trochu vypadal Jiří Bartoška OSTŘÍHANĚ.

Přestože celý okres žil nezvyklou atmosférou, kterou kolem sebe vytvářeli filmaři, herci i novináři, pohybovali se herci mezi občany Tachova, aniž by budili mimořádnou pozornost. Pamatuji si, že jeden den měli dopoledne Jiří Bartoška a Ladislav Potměšil volno. Čekalo se na odpolední natáčení. Oba již měli na sobě dobové uniformy a chvíli čekání jim zpříjemnil ředitel obchodního domu Družba Zdeněk Holý. O tomto muži bylo známo, že své hosty uměl nakrmit i napojit měrou nebývalou.

Dodnes si pamatuji, jak se v kavárně Domu potravin připíjelo na vše možné i nemožné. Nechybělo ani jídlo. Po této návštěvě jsem měl trochu strach, jak budou poslouchat oba herci svého režiséra. Vše dopadlo dobře, jen fotografie, které by mohly o této schůzce podat svědectví, odešly spolu s Vladimírem Novotným. Tento muž měl od prvních dnů zmapováno vše, co se dělo kolem natáčení. Bohužel s jeho smrtí odešla i obrazová kronika této doby. Ještě jedna příhoda se mi vybavuje.

Je dokladem, že naši herci patří k opravdovým mistrům ve svém oboru. Ten večer se natáčela scéna, kdy se Jiří Bartoška v kabině malého náklaďáku snaží pomoci svému kamarádovi, kterému zabili jeho dívku. Scéna se připravovala a Jiří Bartoška ve vedlejší budově hrál s pracovníky štábu karty. Moc mu to nešlo. Chyběly mu peníze a tak přesvědčoval pokladníka o malé záloze.

To už ale asistent režie požadoval nástup na „plac“, kde režisér vysvětlil oběma hercům budoucí natáčení. A teď jsem mohl vidět okamžitou proměnu tváře Jiřího Bartošky, který byl tak přesvědčivý, že nebylo nutné nic opakovat. A jak zhasla světla, tak se zase změnil výraz tváře Jiřího Bartošky. Začal hledat pokladníka, kterého opět přesvědčoval o nutnosti financí pro jeho rozehranou partii karet. Přemýšlel jsem později o opravdové síle hereckého projevu. Možná, že podobně si užívali herci legrace při natáčení televizního seriálu Sanitka.

Národ plakal u obrazovek, ale Jiří Bartoška možná při odchodu dlouhou nemocniční chodbou vyprávěl své herecké kolegyni nějakou veselou historku ze života… To skryté herecké mistrovství Ladislava Potměšila uměl rozvinout Jaroslav Soukup, když natáčel tři díly bláznivé komedie Byl jednou jeden polda. Ještě předtím si zahrál tatínka v obou dílech Discopříběhu.

Ovšem tehdy při natáčení Drsné Planiny mohl chodit nepoznán po tachovském náměstí a nikdo ho nepožádal o autogram. Dnes by vše asi bylo jinak.

Jiří Kalaš