Václav Bezdička je dlouholetým předplatitelem Tachovského deníku a hodinový trénink si vybral z nabídky zážitků, které mohou čtenáři najít na www.mojepredplatne.cz. Zážitek v podobě nefalšovaného boxerského tréninku věnoval Deníku právě Josef Bělčický.

Dostane zabrat

Termín vyšel až na potřetí. První dva tréninky musely být odloženy. Minulý týden Václav Bezdička volal, že už je v pořádku a může nastoupit. „Jestli právě dobral antibiotika, ať ještě týden počká. Já mu dám zabrat,“ vzkázal trenér.

Bezdičku znají sportovní příznivci především jako fotbalového kanonýra. Góly dával v řadě mužstev západních Čech, v současné době obléká dres Chodského Újezdu. A na svém kontě má také několik reprezentačních startů za národní tým v plážové kopané. Dodnes figuruje v první desítce statistik počtu odehraných zápasů a vstřelených gólů.

„Už jsem úplně fit a těším se na to,“ říká, když se před příchodem trenéra rozcvičuje. „Pro mě je to dobrá fyzická příprava. Od mala sportuju, tak mě tahle možnost oslovila. Čtyřicítka na krku, fyzička je proto potřeba. Vítám každou příležitost, jak si ji vylepšit. A tohle je zajímavý způsob,“ vysvětlil, proč si z nabídky zážitků pro předplatitele vybral zrovna boxerský trénink.

První půlhodina

Trenér Bělčický přichází, podává nám ruku a ve druhé drží švihadlo. Podává je svému svěřenci, aby se rozcvičil. „Tak pět minut bude skákat přes švihadlo, pak mu ukážu techniky. Tedy direkt, háky, zvedáky, jak má pohybovat tělem. Potom půjdeme cvičit údery na pytle,“ popsal Bělčický.

Trénink má rychlý spád, vždy několik minut intenzivního pohybu a pak pár desítek vteřin na vydýchání. Fotbalový kanonýr si rychle osvojuje správné držení těla, práci nohou i rukou. Ty rozdávají údery na kónický pytel, na zavěšený červený boxovací pytel i na tzv. hrušky.

Blíží se závěr

Asi v polovině dává trenér krátkou pauzu na doplnění tekutin. Václav si sundavá rukavice a prohlíží si prsty. „Copak, bolí?“ ptá se Bělčický.

„Nebolí, ale brní,“ masíruje si prsty novopečený boxer.

Po chvilce si opět obléká černé tréninkové rukavice. Trenér přichází s modrými rukavicemi, tzv. lapy. Uděluje pokyny a říká, kam a jakým typem úderu se má jeho svěřenec trefit. Kontroluje, jestli žák správně dýchá a jestli pohybuje nohami a tělem přesně podle pokynů. „Je vidět, že je to sportovec, jeví se jako talentovaný žák,“ konstatuje v závěru hodiny trenér.

Také Bezdička je na konci tréninku spokojený. Unavený, zpocený, ale spokojený. „Mám z toho výborný pocit a nelituji toho. Čekal jsem, že to bude náročné, ale nečekal jsem, že tolik. Ale bavilo mě to,“ zhodnotil hodinu. „K panu Bělčickému do posilovny jsme chodili pravidelně, znám to tady, ale boxerský sál jsem si vyzkoušel poprvé. Ale i fotbalový trénink je občas doplněn podobnou přípravou. To kvůli posílení svalů v horní polovině těla,“ vysvětlil.

Podle Bělčického bývají tréninky ještě náročnější a monotónnější. „Vencovi jsem chtěl ukázat, co všechno je třeba zvládat, takže se prakticky všechno zhustilo do jedné hodiny. Jinak se jednotlivým bodům a prvkům přípravy věnuje více času,“ uvedl.

Další zážitky pro předplatitele, které Deníky nabízejí, najdou čtenáři na stránkách www.mojepredplatne.cz.