Mladý Jaroslav stál na prahu života s rozhodnutím, kam dále ze školy a volba padla na řemeslo. Chlapec rád jezdil traktorem, a proto se rozhodl učit se na opraváře zemědělských strojů. Po vyučení pak zůstal celý život u jednoho podniku, ačkoliv pracoval na více místech. Podnik se zpočátku jmenoval Strojní traktorová stanice, hlavní dílny byly v obci Záchlumí. Mladý pan Kobza jezdil po okrese s pojízdnou dílnou, pak začal dělat servisy a garanční prohlídky strojů. Chvíli pracoval i v Plané ze jednoho nemocného kolegu.

Časem přicházely změny, podnik se přejmenoval na Sdružené služby rostlinné výroby, ale práce se stále točily kolem zemědělství, činnosti země a cest.

Další velkou láskou, samozřejmě kromě manželky Marušky, byla práce u dobrovolných hasičů. K nim nastoupil v roce 1950 za dorost a veškeré dění u hasičů jej uchvátilo. Stále pomáhal při různých akcích, dělal pomocného strojníka a těšilo jej každé nové auto, které sbor získal, ať už to byl ford, andula, V3S, škodovka RTHP 25, avie 30 a další.

Jeho láska ke sboru byla časem odměněna postem nejvyšším, kolem roku 1968 se Jaroslav Kobza ve svých Kristových letech stal velitelem sboru.

„Bývalo nás vždy tak kolem pěti až sedmi desítek členů, podléhali jsme samozřejmě starostovi obce. Já k tomu hodně přilnul, mě to strašně moc bavilo, pořád jsem byl v hasičárně něco kontrolovat, opravovat, prostě byl to může životní koníček, „ vzpomíná, dnes už dvaaosmdesátiletý Jaroslav Kobza.

Když se v roce 1963 oženil, rodina brala jeho práci automaticky. „Žena i dcera mě podporovaly, věděly, že to musím dělat. Míval jsme i motorky, na kterých jsem jezdil terénní soutěže, tady totiž dříve býval i automotoklub, měli jsme tu i dílnu,“ říká Kobza.
Pracoval také na okrese ve štábu školení výcviku, posléze byl i v revizní komisi. „Tam jsem dosloužil a dnes jsem čestným členem okresního výboru. Získal jsem i nějaká ocenění, kterých si vážím,“ usmíval se Kobza.

A má proč, v jeho sbírce jsou například ocenění Vzorný strojník, Požárník 3. stupně, jsou tam i medaile za různé zásluhy, za příkladnou práci, nechybí ani plaketa od profesionálních hasičů a nejvyšší řád sv. Floriána. K tomu samozřejmě náleží i řada diplomů a uznání.

Martina Sihelská