Stanislava Kvardová se narodila 25. února 1919 v Olomouci. „Své dětství jsem prožila na jižní Moravě v Dolních Věstonicích, kde jsem také chodila do školy,“ vyprávěla oslavenkyně.

Její dětství prý ale nebylo úplně růžové. „Byla jsem nejstarší z pěti dětí, a tak jsem musela pomáhat na poli i na vinohradě. Můj nevlastní otec byl kovář, maminka pomáhala na poli. Byla to velká dřina. A já pak chodila ještě na vinohrad. Tam vždy bylo hodně práce,“ popisovala svůj život Kvardová. Přestože ho podle svých slov neměla jednoduchý, nezanevřela na něj. „Děti bohužel už nemám. Měla jsem syna, ale ten umřel v roce 1963. V tu dobu jsem se také rozvedla a potom jsem se už nikdy znovu neprovdala a od té doby žiji sama. A potom mě potkala nemoc. Onemocněla jsem šedým zákalem. Ale můj oční lékař bohužel zanedbal léčbu v ranném stádiu. Když mě začali potom léčit, bylo už pozdě. Takže skoro vůbec nevidím. Dříve jsem ráda pletla, paličkovala a háčkovala, hodně četla, ale dnes už to bohužel dělat nemůžu,“ vyprávěla seniorka.

Některé koníčky jí ale přeci jen zůstaly. „Ráda poslouchám rádio, hlavně dechovku, naučné pořady, nebo namluvené knihy. Také si ráda poslechnu večer televizní noviny.

Stanislava Kvardová celý svůj život strávila v jediném zaměstnání. „Od svého vyučení v roce 1963 jsem pracovala jako číšnice v tachovské restauraci Český les. Nikde jinde jsem v Tachově nepracovala,“ dodala Kvardová.

Podle jejích slov dodnes dodržuje přísnou životosprávu. „Vždy jsem jedla hodně ovoce a zeleniny. Maso jím málokdy a jen kuřecí. A když jsem byla mladá, měla jsem na poli toli práce, že na jídlo često ani nezbyl čas. Jedli jsem třeba jen dvakrát denně. Dnes si vařím jen o víkendu. Přes týden mám objednané obědy v jedné tachovské základní škole. Dříve jsem měla také zahrádku, kde jsem si zeleninu sama pěstovala. A alkohol jsem nikdy nepila. Všichni kluci to věděli a radši mi vždy koupili kousek čokolády,“ pokračovala oslavenkyně.

I přes svůj zdravotní handicap je Stanislava Kvardová zcela soběstačná. Podle jejích slov si sama dokáže umýt okna a chová také malou andulku. „Dříve jsem měla dokonce korelu. Pak jsem měla také andulku, ale ta mi bohužel uletěla. A až tahle pojde, tak si pořídím zase jinou, abych tady nebyla sama. A umýt okna není přeci žádná práce,“ řekla na závěr jedenadevadesá­tiletá oslavenkyně Stanislava Kvardová.