„Často vidím při procházce nějaký kámen a už mi v hlavě zraje představa, co by z něj mohlo být a jak bych ho mohl využít,“ usmívá se. Výzdobu před domem částečně dle situace aktualizuje. Je zde například vzpomínka na dobu covidovou, kterou připomíná ve tvaru zadnice opracovaný kámen, na němž jsou vyryta a červenou barvou zvýrazněna lidská ústa a datum 2020. „Je to vzkaz. Prostě a jednoduše… Covide, už nám polib p…,“ řehtá se. Pandemie a panika kolem ní inspirovaly domácího výtvarníka i k dalšímu vzkazu. „Covide, už nám dej pokoj,“ znamená prý vyrytý vztyčený prostředník vprostřed letopočtu a obličej zakrytý rouškou z druhé strany kamenné zadnice. V uplynulém roce pak přibyl další kámen vyjadřující názor pana Ladislava na válku na Ukrajině. Hlásá: Don´t take your Guns (přeloženo: Neberte zbraně).

Manželé Karlovi pochází z Vejprnic u Plzně a chalupu si v Telicích pořídili v roce 1995. Od té doby pan Ladislav tráví většinu času na obou částech jejich velké zahrady, které upravuje k obrazu svému a postupně do nich zakomponovává další a další výtvory. „Vyučil jsem se jako dřevomodelář v plzeňské Škodovce a tam jsem také celé dlouhé roky pracoval. Práce se dřevem mne moc bavila, možná i odsud pramení můj cit pro klasické materiály. Vyráběli jsme dřevěné modely například turbín, stojanů, ozubených kol, ale také obrovské kormidlo pro zaoceánské lodě. Pomocí modelů pak vznikaly formy pro litinové a ocelové odlitky,“ vzpomíná. Postupem času si doplnil potřebné vzdělání a vypracoval se na úroveň středního managementu a stal se vedoucím dispečerem, vedoucím slévárny, následně po čase vedoucím technické kontroly. V milované Škodovce pracoval po celý život až do odchodu do starobního důchodu. „To už jsem pracoval více hlavou než rukama a musím přiznat, že mi to někdy docela chybělo,“ vypráví pan Ladislav. O co více mu chyběla ruční práce v zaměstnání, o to více se jí věnoval na chalupě.

Rosnatku prostřední, prstnatec májový či vachtu trojlistou pomohou ochranářům chránit i skauti.
Skauti pomohou ochranářům s péčí o vzácné lokality Českého lesa

Vše začalo nevinně. „Když jsme chalupu koupili, bylo zde práce jak na kostele. Jednou jsme tady měli bagristu s malým kopátkem, který nám hloubil díru pro septik. A on mi tehdy volal, zněl naléhavě, prý abych přijel, že narazil na obrovský kámen a že si neví rady, co s tím. Já se tedy narychlo sbalil v práci a spěchal do Telic. Přiznávám, ten kámen se mi na první pohled líbil a já už věděl, že bude základem pro skalku,“ vypráví. Jaké bylo jeho překvapení, když se odpoledne vrátil a podobných kamenů měl na dvoře celou hromadu. Bagrista mu pro jistotu schoval vše, co vybagroval.

Ladislava tím však příliš nezaskočil. On to vzal jako výzvu a rázem měl o důvod více pustit se do tvoření, o jakém dlouho snil. Původně patřil k domku jen malý pozemek, který sousedil s jakousi skládkou plnou nejrůznějšího odpadu. Obec jim nabídla, aby si pozemek vyčistili a odkoupili, což nakonec udělali. „Nadřel jsem se dost, bylo tam opravdu leccos, nejen biologický odpad, ale i péra od aut, sklo, cihly… jsem odsud vyvážel,“ líčí Ladislav Karel. Nicméně dnes je již rád, že pozemek má. „Rozdělil jsem si to na dvě části. Tady ve vrchní se snažím uchovat venkovský ráz. Nechci nic umělého, chci, aby to zde vypadalo přirozeně,“ objasňuje. A důkazem toho, že se mu to daří, je několik kamenných pítek pro ptáčky, kamenné kaskády doplněné o nejrůznější květiny a bonsaje. Trsy levandule jsou prý v létě pravidelně v obležení hmyzu. I na ten pan Karel myslel a vyrobil nádherný hmyzí domeček (hotel), který je prý každoročně plně obydlený. Pro pohodlí paní domácí udělal pan Ladislav několik laviček, k jedné pak přidal i kamenný stolek. „Syn se směje, že mám zahradu samé sedátko, ale sedět mne nikdy nevidí,“ říká s úsměvem aktivní Ladislav.

Svazenku, slunečnici, pohanku a další plodiny musí zemědělci osít na své náklady, pokud chtějí čerpat ostatní dotace.
Dotace nejsou zadarmo, část půdy je třeba osít povinně bez tržní produkce

Druhá půlka zahrady je vedena v japonském stylu a člověku doslova přechází zrak, jakou parádu lze vlastníma rukama vytvořit. „Popravdě, já vlastně neumím odpovědět, proč zrovna japonská,“ krčí rameny. „Kdysi jsme se byli podívat v poběžovické zahradě a já tehdy příliš nadšený nebyl,“ přiznává upřímně s tím, že je to čistě jeho úhel pohledu. A tak začal dle svých slov tvořit klidovou část zahrady. Ani zde nechybí lavička, která je umístěna stranou u zdi, aby si manželé, jejich potomci či příchozí návštěvy mohli prostě jen v klidu posedět a třeba i zameditovat. Mimo jiné se zde nachází i dvě jezírka, z nichž ale jedno zůstává bez vody. „No jo, původní plán byl, že zde udělám malinkatou říčku, ale nakonec jsem od vody upustil, a tak je to prostě suchá řeka,“ vysvětluje s úsměvem a ukazuje na kamenné koryto, které lemují skalničky. Na první pohled zaujmou u všech kamenných výtvorů japonské nápisy. Jezírko o kus dál je však vodou zaplněné a lekníny se nemohou dočkat, až na ně dosáhne sluneční svit a konečně se budou moct rozvinout v plné kráse. Mezi zajímavosti patří jistě kamenný kompas. Jsou na něm v japonštině vytesány světové strany. „Takže každý příchozí hned ví, kde je sever a kde západ. Jen musí umět japonsky,“ neskrývá smysl pro humor vitální senior. Zlé duchy pak odhání tora. O pohodovém, ideálním soužití svědčí kámen nesoucí jméno Láska, že je zde vše stále sluncem zalité, potvrzuje kámen Slunce.

Svými díly obdarovává rodinu, přátele i známé. „Syn je učitel, tak jsem mu vytesal kamennou knihu s jeho monogramem a přidal jsem nápis Ámos,“ ukazuje fotografie a vypráví dál. Známá si přála srdíčko, její přání bylo do pár dní splněno. „Se sousedem máme hodně dobré vztahy, jsme přátelé a napadlo nás, že společně pro místní, ale samozřejmě i pro turisty uděláme tzv. bosý chodník. Je to prostě kameny ohraničená cestička, v ní jsou různé materiály a lidé se po nich mohou procházet a zjišťovat, jaké je to, šlapat na kámen, kůru, dříví a další materiály. Ono je to nyní moderní, tak jsme se do toho taky pustili, akorát to prostě máme udělané po svém. A aby to tady vypadalo lépe celkově, přidali jsme staré kolo, opřeli ho o kus špalku, ještě mu chybí dát do koše mísu s květinami,“ ukazuje na prostor před domem.

Nový most přes Hamerský potok mezi Zadním Chodovem a Chodským Újezdem.
Uzavírka silnice z Chodského Újezda do Zadního Chodova skončila

Pan Ladislav Karel je velkým milovníkem přírody, zejména blízkého Sedmihoří. Proto i zde můžete narazit na jeho tvorbu. „Je tam taková krásná retenční nádrž a u ní mne zaujal obrovský kámen. Tak jsem do něj vytesal JE TU HEZKY a k tomu symbol Sedmihoří,“ říká. A k vodě patří víla, takže přibyla postupem času dřevěná Amálka. Nedaleko oblíbených Skalních mís se nachází lavička, která pochází také jak jinak než z rukou pana Ladislava. Kamarád soused rád jezdí na kole, ale ve svém věku už musí častěji odpočívat. Empatický Ladislav mu tedy vyrobil další lavičku, kterou využívá samozřejmě nejen soused, ale i mnoho dalších turistů. Poté, co na svém oblíbeném místě nalezl spoustu odpadků, přibylo na stromě dřevěné prasátko s nápisem Odpadky tu nenechávej. Také ironickou vzpomínku na setkání s omladinou, která nenašla špetku slušnosti a nepozdravila, najdete v místě dodnes. K nepřehlédnutí je zde totiž kamenný základ s křížkem a nápisem NEZDRAVIL.

Výčet Ladislavovy tvorby by byl dlouhý. „Já mu říkám, aby už odpočíval, ale múza je silnější. Avšak nový výtvor se mi vždy líbí. Však to tu máme takové pěkné právě díky jeho nadšení,“ usmívá se Ladislavova manželka. „A také oceňuji, že tu spoustu prachu po dokončení práce vždy pečlivě uklidí a zůstane jen další hotové dílo, které potěší,“ chválí svého muže.

Telice má pan Ladislav rád a rád by se podílel i na jejich zvelebování, alespoň v rámci svých možností. V hlavě nosí představu obrovské kompasové hvězdy vyryté do kamene někde uprostřed návsi. „Dal bych tam, že všechny cesty začínají v Telicích anebo sem alespoň vedou,“ prozradil závěrem.