Letos už počtvrté, a důvod byl nasnadě. Přátelská setkání, kamarádská posezení, ale hlavně společná vášeň a nadšení do motorů, dávno zašlé slávy.
„Rok co rok sem jezdí krásné stroje, je co obdivovat a o čem si povídat," říká jeden z hlavních organizátorů, Tomáš Turner.
„Jedno nás ovšem spojuje mimořádně. Motorová vozidla, která se tu předvádějí, musejí mít rok výroby do 80. let minulého století. Nic mladšího tady startovat nemůže. A je úplně jedno, zda jde o motocykly, automobily či traktory. Otevřeli jsme přístup všem, kdo mají o veterány zájem, vymysleli jsme pro ně okruh, který jejich strojům bude vyhovovat, prostě jedná se o jízdu JGJ. Jezdí chlapi i děvčata, a to nejen na motorkách, ale i s traktory. Ty jezdíme zvlášť, auta a motocykly dohromady."

Jízda garážových jezdců o pohár Tachovského okruhu, po předem naplánované a vyznačené trase s časovým limitem a samozřejmě i za plného silničního provozu, byla odstartována druhou hodinu po poledni. Na trať dlouhou devět kilometrů se postupně vydalo šedesát účastníků závodu. Nešlo ani tak o rychlost, ale spíše o zručnost, ale také o znalosti. Jezdci měli jedinou povinnost, dodržet časový limit pětačtyřiceti minut. Na třech stanovištích odpovídali na soutěžní otázky zaměřené k motorismu, a za špatné odpovědi fasovali trestné minuty. Ty pak měly zásadní vliv na celkové hodnocení jezdců.

Druhou „duší" této mimořádné akce byl i majitel restaurace Radek Janča, který kromě vlastní organizace závodu, poskytl i prostor a zázemí účastníkům.
„Letos je to sice už čtvrtý ročník, kdy se takto setkáváme, ale tady u nás, ve Svobodce, je to poprvé. Tři ročníky jsme dělali v Tachově na koupališti a teď jsme to zkusili udělat tady. Padly takové návrhy, že by to mohla být samostatná akce, někde v ústraní, mimo okresní město, a tak jsme to zkusili u nás. A dá se říci, že vyšlo všechno. Dobrá organizace, perfektní počasí, dojeli všichni, žádné ztráty. Nebyla to jízda na rychlost, ale klidný, pohodový závod, zvládnutelný při běžném provozu. Měli jsme tři okruhy, tři vzdálenosti, každý si mohl vybrat co pojede, na co se cítí. Vyhodnotíme samozřejmě i nejstylovějšího jezdce a jeho stroj."

Ve čtyři hodiny odpoledne předstoupili před soutěžní porotu první vítězové letošního závodu, v jednotlivých disciplínách. Nejprve byla vyhlášena kategorie traktor. Tady si nejlépe vedl Miroslav Dresler s jedním jediným trestným bodem a devětadvaceti sekundami ztráty. Ve společné kategorii automobilů a motocyklů zcela bezpečně, s nulou bodů a pouze třiadvaceti sekundovou ztrátou, zvítězil Marek Klouda. Za svůj výkon obdržel hlavní cenu závodu, dřevěnou vyřezávanou hlavu motoristy a motocyklovou helmu, zbrusu nové kvality.

A pak již následovala volná zábava a bohatý kulturní program. Účastníkům akce vyhrávala až do pozdních večerních hodin kapela Piková dáma, kterou svým vystoupením podpořila taneční skupina pod vedením tanečního mistra Bohouše Klímy.
Na vydlážděném tanečním parketu před honosnou restaurací tančili nejen oni, ale i děti a ostatní účastníci akce a všichni se mimořádně bavili.
O kvalitní zábavu nebyla rozhodně nouze. Kdo nabral přebytečná kila před rožněm s točícím se selátkem, mohl získané kalorie v klidu ze sebe vyhnat na nedalekém „sekeřišti", hodem sekerou na dřevěný cíl. A ti, kdo dosud nepoznali krásy obecního okolí, vzali za vděk neustále obcí křižujícím traktorem, který jako alegorická atrakce brázdil místní komunikace a za halasného povzbuzování místních občanů jezdil sem a tam.

„To čumím, docela pěkná vesnice," prohlásil jeden z pasažérů vyhlídkové jízdy po obci v době, kdy se vyhrabal, mírně posilněn alkoholem, ze slámy valníku, plně obsazeného veselými nadšenci. Osazenstvo vozu to vzalo s úsměvem, ale také s rozličnými komentáři. Fakt to ovšem byl. Nejen príma vesnice, ale takoví byli i lidé, kteří se tu sešli. Když se hlavní organizátor soutěže zeptal, po vyhlášení vítězů, zda má být závod opakován i v příštím roce, sklidil bouřlivý souhlas.

Oldřich Voráček