Vaše kniha povídek získala prestižní literární cenu pro autory do třiceti let. O čem si v ní můžeme počíst?

Kniha, kterou vydalo nakladatelství Host, se jmenuje Šaty z igelitu a tématicky je možné ji klasifikovat jako psychologickou prózu. Alespoň tak ji zařazují knihovny. Obsahuje třináct povídek o vztazích, ale spíše nevztazích, a ústřední téma je lidské osamění.

Čerpal jste z vlastních zkušeností, nebo ze zkušeností svých známých, nebo se jedná čistě o autorskou fantazii?

Z vlastních zkušeností nebo zkušeností lidí z mého okolí jsem nečerpal. Všechny povídky jsou fabulací, odehrávají se v časově neurčeném prostředí, spíše tedy v bezčasí inklinujícím k minulosti.

Kniha povídek byla vaší prvotinou. S jakým se setkala ohlasem?

K mému překvapení to byl ohlas výborný. Recenzí vyšlo celkem dost, kniha dostala loni cenu Jiřího Ortena pro mladé autory do třiceti let. Povídky byly přijaty kritikou vesměs pozitivně, záleží ale také, co na ně říkají čtenáři.

Nedávno vysílal Český rozhlas ve svém dlouholetém cyklu Hajaja vaše pohádkové příběhy s názvem Co se skrývá pod břečťanem. Představte nám je trochu…

Měl jsem vymyšlený příběh, který pojednává o dvou prádelních kolíčcích Krucajsovi a Sakryšovi, které spadnou z prádelní šňůry na dvůr žižkovského činžáku. Tam se setkávají s různými dalšími obyvateli dvora a při snaze vrátit se zpátky na prádelní šňůru zažívají různá dobrodružství. Na prostředí dvora činžáku jsem příběhy situoval úmyslně. Z vlastní zkušenosti vím, že pro děti bývají tyto dvory opředeny trochou tajemství a jakéhosi strachu, obav. Pohádkami o dvou kolíčcích jsem chtěl tento drobný strach potlačit – že vlastně není čeho se obávat.

Jak jste se vlastně dostal k tomu, že se pohádky vysílaly v Hajajovi? V cyklu, který běží dlouhé desítky let…

Já myslím, že tradice Hajaji je delší než televizní večerníček. V mém případě se jednalo o sedmidílný seriál a že se vysílal na podzim loňského roku, to způsobila shoda několika náhod.

Pracujete na nějakém dalším díle pro děti?

Letos v květnu by mi měla v Albatrosu vyjít pohádková kniha Muž z hodin. aneb Proč se na podzim mění čas Jde o obsáhlejší secesní hodinářský příběh, odehrávající se v časech císaře pána na jednom českém nádraží.

Tvorbě pro děti se chcete věnovat cíleně?

K tvorbě pro děti se chci průběžně vracet. Nabízí totiž různé možnosti literárního jazyka, které třeba tvorba pro dospělé nemusí umožňovat. Zjednodušeně řečeno, děti snesou více, v tom pozitivním slova smyslu, a více vypravěči odpustí. Bláznivost textu pro děti může být razantnější ve srovnání s tvorbou pro dospělé.

A něco pro dospělé čtenáře připravujete?

Mám v současné době rozpracovanou novelu, která se odehrává v devadesátých letech a v současnosti. Je to klasický text pro dospělé, pracovní název zní Uchavci.

Máte nějaký svůj vysněný literární cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Tak vysněný literární cíl ani nemám, i když možnost živit se literaturou se nabízí. To ale v České republice dokáže jen hrstka lidí typu Michala Viewegha a promítá se to i do potřeby vydávat knihy poměrně často. V mém případě to ale zatím není možné, protože píšu pomalu a dlouho – a s takovým tempem bych se neuživil.